Muži, kteří nemají ženy - Haruki Murakami

19. února 2017 v 10:54 | Kočička |  Recenze
Dlouho jsem nevyplodila žádnou recenzi a to mě mrzí. A když mi teď téma týdne tak hezky nahrálo, tak je načase představit jednoho z mých nejoblíbenějších autorů - Haruki Murakamiho. Konkrétně jeho poslední v ČR vydané dílo Muži, kteří nemají ženy.

Murakamiho jsem potkala na gymplu. Tedy jeho tvrobu. Doporučila mi ho kamarádka někdy v sextě a já se zamilovala. Naprosto a neodvolatelně. Ikdyž náš vztah prošeldrobnější krizí po přečtení Konec světa aneb Hard-boiled wonderland, který se mi tolik nelíbil, respektive jsem na něj tehdy ještě neměla věk.
Murakamiho tvrobusipro sebe dělím na dvě linky - snovou (sem patří třeba Hard-boiled wonderland, nebo 1Q84) a realistickou (fejetony a povídky, včetně dnes probíraných Mužů). Já mám raději tu realistickou, ikdyž jsou samozřejmě výjimky.

Muži, kteří nemjí ženy, jsou druhým do češtiny přeloženým souborem Murakamiho povídek. Mám povídkový formát ráda, je zhuštěnější,vyžaduje větší zapojení čtenáře, který si musí spoustu věcí domyslet, umožňuje nechat otevřený konec a ty já mám ráda.
V Mužích je povídek sedm.
Všechny se dotýkají mužů, kterým do života vstoupily a zase z něj odešly ženy. Jejedno jakým způsobem odešly. Některé zemřely, některé prostě odešly, některé tam nikdy nebyly. Muži jsou jako osamocené ostrovy a bez žen ztracení. Ve své smutné přítomnosti pak rozjímají a přemýšlejí o tom, co jim ženy daly, vzaly, nikdy neposkytly a podobně.

Mě se nejvíc líbila povídka Nezávislý orgán. O plastickém chirurgovi, který měl všechno. Úspěch, kariéru, peníze, vychování, styl, přítelkyně a milenky. Život svobodného muže, který přesto nebyl opuštěný ani sám. Zdánlivě měl všechno. A tenhle muž se nakonec zamiloval. Do sévdané milenky, která se rozhodla neopustit svého manžela. Chirurg to respektoval. Ale žena opustila nakonec oba. Našla si jiného a začala s ním žít a předchozí vztahy ukončila bez vysvětlení.
Onen chirurg byl tak zdrcený ztrátou první a jediné ženy, kterou opravdu miloval, že se uzavřel do sebe a zklamanou láskou se doslova vyhladověl k smrti.
Prokázal ohromnou vůli a sebezapření a prosvoje zlomené srdce se rozhodl zemřít strašným způsobem. Příběh vypráví jeho přítel, který zmiňuje, že mu kdysi chirurg vykládal, že ženy jsu vybaveny jakýmsi nezávislým orgánem,který jim možňuje lhát. Navzdory všemu a komukoliv přímo do očí.
Chirurg si myslel tohle a přesto ztrátu a lež své "ženy" neunesl a zemřel.

Ale i ostatní povídky jsou báječné. Mírně smutné, melancholické, v nekterých ohledech přísně sterilní, přesto něžné a citlivé. Krásné čtení na večer, k vínu, nebo jen tak. A pro mě další stálice k ostatním Murakamiho dílům v mé knihovně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. února 2017 v 11:38 | Reagovat

Ta knížka vypadá opravdu dobře, a chudák chirurg, takhle se utrápit kvůli ženské! :-)

2 Alien Alien | Web | 19. února 2017 v 12:14 | Reagovat

Zajímavá kniha, o tomto autorovi jsem ještě nikdy neslyšela... ale asi si ji nepřečtu, protože nemám moc ráda takový ten povídkový styl. Pokud to tedy nejsou hororové povídky :))

3 nudistka nudistka | Web | 19. února 2017 v 12:47 | Reagovat

Zajímavé, přečtu si ji a ráda, jen díky tobě a tomu jak si ji popsala. :)

4 Kory Kory | Web | 19. února 2017 v 15:10 | Reagovat

Jako by byl tento typ mužů byl u Murakamiho výjimkou... xD
vždycky  tam jsou osamělí studenti/muži středního věku...
Mě se Hardboiled wonderland celkem líbil, ale taky u mě vyhrává realistické Norské dřevo. A tuhle knížku jsem jako jednu z mála od něj ještě nečetla, a tohle mě teda bohužel moc nenalákalo - povídkový formát moc nemusím, protože si každou chvíli musím zvykat na nový příběh, a když jde ještě k tomu zase o tenhle formát chlapů...
Ale je pravda, že kniha povídek Po otřesech se mi od něj líbila jako jedna z nejvíc, tak možná bude stát za to zkusit i tohle... až na to nekde v knihovně narazím xD

5 Kočička Kočička | Web | 19. února 2017 v 15:20 | Reagovat

[1]: Je báječná.

[2]: Autor píše i velmi obsáhlé romány. :-)

[3]: Děkuju a mám radost, že jsem inspirací.

[4]: Ono je právě super, že ty povídky jsou hezky laděné v jednom tónu a stylu a tak ani nevadí povídkový formát. Prostě se nálada plynule prolíná celou knihou.

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. února 2017 v 15:21 | Reagovat

Zrovna tohle je od Murakamiho nejhorší knížka, kterou jsem četla. Rozhodně některé povídky. Vždycky byly snové, bizardní, prostě zvláštní, ale autor už to dost přehání a ztrácí to své kouzlo :/ Aspoň myslím.

7 Jana Jana | E-mail | Web | 20. února 2017 v 16:41 | Reagovat

Je pravda, že v každé povídce či knize se vyskytuje kočka? :)

8 Kočička Kočička | Web | 20. února 2017 v 16:52 | Reagovat

[6]: Nevím, asi věc vkusu. Mě se líbí právě ta realistická linie... Nepřehnaná a uvěřitelná...

[7]: Pravda to je, dokonce při opakovaném čtení člověk zjistí, že ve dvou povídkách vystupuje tatáž kočka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama