Chci pěkné konce cest

6. února 2017 v 20:42 | Kočička |  Fejetony
Jsem lenoch líný, což čtenáři dobře vědí. Jenže i výchova mojí fanatické matky turistky se musela někde projevit a krom toho, že jsem hrdá držitelka vlastní průkazky Českého turisty (tu mám od svých zralých 4 let), hrozně ráda chodím.
Na procházky, po městě, dovolenou bych z části proležela a z části prochodila po památkách. V práci prochodím polovinu pracovní doby po hradě.
Neříkejte to na mě mojí mámě, protože před ní úspěšně už deset let předstírám averzi k jakémukoliv pohybu.

Chůze je parádní. Fitko zadara. Svůj systém procházení jsem dovedla k takové dokonalosti, že celých pět let, co v Brně žiju jsem se obešla bez šalinkarty. Chodím pěšky. Krom takových štrapácí jako je trasa Řečkovice-Bystrc, nejsem blázen.
Dva roky jsem bydlela v Králově Poli, což pro neznalé brněnských reálií, znamená, že jsem se ráno musela sebrat, šlapat dva a půl kiláku do centra do školy a večer se zase sebrat a odcupitat dva a půl kiláku zpátky. Nutno dodat, že můj zadek nikdy nevypadal líp. V létě, v zimě, v dešti, ve sněhu, prostě jsem si užívala procházky. Aby ne, když drahná část mojí trasy vedla napříč parkem.

Pak jsem se přestěhovala do centra a procházení částečně přestalo, alespoň v takové míře, na jakou jsem byla zvyklá. A můj zadek už rozhodně nevypadá tak dobře. A to mě vede ke koketování s myšlenkou, že bych si, přece jenom, možná a snad mohla vyšetřit chvilku volného času a začít se procházet cíleně.
S mužem, nebo i sama.
Jenže narážím na nepřekonatelný problém.

Zjistila jsem, že mě vadí se procházet, jenom abych se procházela.
Upřímně, myslím že jsem se měla narodit tak o sto, stopadesát let dřív. Ta doba mě fascinuje, láká a vůbec. Ale co bych si počala s bezúčelým pochodováním po kolonádách, to mi teda řekněte.
Když už jdu, tak jdu někam. Potřebuju cíl. Vědět, že poznám až budu u konce. I kdyby ten cíl byla výletní hospoda a eskymo, nebo výhled z rozhledny. Upřímně se děsím momentu, kdy budu mít děti a budu je jen tak bezprizorně vozit kočárem sem a tam. TO si radši naplánuju nějakej vejlet a budu uspávat potomky na předem vytyčených trasách. Se zajímavým koncem.

Procházky bez cíle mají takovou zvláštní neurčenou pachuť. Prostě jdete, v lepším případě jdete po okruhu, takže najednou jste zase tam kde jste začali a dostavuje se pocit marnosti. K čemu to celébylo? V horším případě jdete a jdete a jdete tak dlouho, dokud si neřeknete dost, otočíte se a jdete zpátky.

A tak se obávám, že můj plán stát se uznávaným procházkářem, krachne a nikdy z mrtvých nevstane. Prostě očekávám, že za vynaloženou námahu na mě bude čekat odmšna v podobě něčeho zajímavéh/příjemného. A ne jenom otočka a povel: "DObrý,můžem zpátky."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 6. února 2017 v 21:04 | Reagovat

Já chci taky průkazku!:) Kvůli odměnám mám ráda pochody, na konci je diplom, medaile a dobrota!

2 Kočička Kočička | Web | 6. února 2017 v 22:12 | Reagovat

[1]: Přesně, takové pochody jsou nejlepší....

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. února 2017 v 22:47 | Reagovat

Já hledám rodině trasy s odměnou.
Bobování v zimě, koupání v létě a mimo, jakože na jaře a na podzim, chodíme na drahokamy...
Najdem lom, naleziště a jdem hledat... Někdy...
Ono se jim i tak moc nechce, ale na drahokam je dostanu spíš, než na rozhlednu :-)
Pokud najdou drahokam, mohou si ho odnést, po večerech se s ním kochat...

A nebo si, Kočičko, dělej fotovycházky...
A nesmíš domů, dokud neuděláš superfotku :-)

4 Daisy Daisy | Web | 7. února 2017 v 10:42 | Reagovat

Odcupitat :D Heleď bydlím autobusem 8 minut od centra. Což je blízko. Pesky cca tech 2.5 km, ale sla jsem to co by se na prstech jedne ruky dalo spocitat. Pritom se jde kolem Labe a je to docela hezký. JENŽE ta predstava, že vstávám o hodinu dřív mě teda fakt děsí... To opravdu zůstanu u toho MHD a fitka :D Tím chci říct, že jsi na tom stále líp, než většina. I když TEĎ už se k prochajdě nepřemluvíš, tak já se nepřemluvila nikdy 😂 To jdu radši s pejskem někam na celé dopoledne trajdat bez toho cíle :)

5 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 7. února 2017 v 11:25 | Reagovat

Já mám rád procházky bez cíle. Rád se procházím a ani nevím kam, vždy někam dojdu, něco si vyfotím, zavrním si blahem nebo naopak vzteky, že jsem se dostal tam, kam jsem nechtěl, začnu bouchat hlavou  zem.
Jo jo, procházky bez cíle mám rád

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. února 2017 v 20:13 | Reagovat

Taky mám ráda procházky s cílem, motivace je nějaká hospůdka a dobré jídlo. Výhled do krajiny (rozhledny) nepotřebuju, stejně nic nevidím.
S prvním synem jsem si našla kamarádky na Vyšehradě, moc jsme nechodily, spíš seděly na lavičce a kecaly...:) děti si hrály okolo...

7 Kočička Kočička | Web | 8. února 2017 v 3:23 | Reagovat

[3]: MOtivace na drahokamy je super...Vyzkouším na mladšího bratříka,ten na šutry slyší...:-D

[4]: Procházky s pejskem jsou efektivní náhradou procházek do školy.

[5]: Každej máme svoje...:-)

[6]: HOspůdka je vyloženě ukázková motivace :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama