Krátký rozum

31. prosince 2016 v 21:56 | Kočička |  Fejetony
Kdybych nebyla uražené pubertální koťátko, mohla jsem se ještě dneska chlubit dlouhým ohonem.
Je to tak. Kočička nosila celý život svoje dlouhé pěstěné vlasy dlouhé až po zadek. Byla to paráda. Ve vaně jsem si hrála na mořskou panu, protože pro samé vlasy mě nebylo vidět ve vodě. Klukům jsem se líbila a holky mi záviděly. Ty vlasy totiž byly od přírody plavé a já vypadala jako princezna. Ikdyž mě teda štvalo to každé ráno hodinu česat. Ale ty účesy, co se s tím daly vyčarovat. Kam se na mě hrabala Libuška Šafránková a její Popelkovské drdoly. Secesní drdůlky, baroní konstruce do kterých jsem si z plezíru vplétala kde jakou volovinu a litovala, že nemám doma model lodě, natáčela jsem je, kulmovala, když jsem od Ježíška dostala krepovací kleště, málem jsem umřela blahem.
Jenže v životě každé dívky přijde zlom. Většina z nás mění účes, když se s někým rozejde. Chtějí to omladit. Změnu. Vrátit se do života.

Já si vlasy ostříhala protože jsem byla malé hloupoučké kotě, které mělo pocit, že to bude parádní trest pro moji maminku.
My se totiž pohádaly, už si ani nepamatuju o co šlo. (A to jenom potvrzuje, jak úžasnou blbost jsem tehdy udělala.)
Já jsem tu naši hádku vnímala jako obrovskou křivdu a jednoznačný důkaz toho, že maminka už mě nemá ráda, takže jsem po škole jela s kamarádkou, která toužila být kadeřnicí, zatímco její rodiče se rozhodli, že bude paní doktorka. Posadila mě v koupelně a já jsem si ukázala asi centimetr nad rameno.

"Tady."

A tak stříhala. Myslím, že z těžkým srdcem, ale stříhala. A moje dlouhé, zdravé, blond kadeře padaly jeden pramen za druhým na podlahu. Domů jsem šla s lehkým srdcem i hlavou.
A mamina si toho vlastně skoro nevšimla. Jenom mě sjela pohledem a zeptala se, kdo mě ostříhal.
A to bylo všechno.
Žádné uražené hádání, žádné bití hlavou o podlahu jak je její dcera znehodnocená, žádné srdceryvné sebeobviňující výstupy o tom, k čemu mě to dohnala. Musím říct, že jsem z celé akce měla hořko na patře.
Vůbec to nesplnilo účel.

A mě už od těch dvanácti vlasy nikdy pořádně nedorostly. Asi jim moc nepomohlo, že kdykoliv jsem měla nějakou životní krizi, začala jsem s vlasovou stylistikou. Hádka s mámou? Okamžitě ostříhat, prostříhat, sestříhat. Krize ve škole/dramaťáku/volném čase? Okamžitě obarvit a nebo udělat melír.
A tak kdykoliv mi vlasy trochu poporostly, ušmikla jsem je. Barevně jsem vystřídala celou škálu blond a platinových, barevných melírů a emařsky černou palici jsem měla taky. Vzhledem k tomu, že jsem bílá jako stěna, vypadala jsem tři roky jako mrtvola.

V sedmnácti jsem dostala rozum. Nechala jsem odrůst barvičky, jenže moje přírodní plavá už byla nenávratně pryč. Zůstala mi barva hnijící slámy. Tak jsem se na to vybodla a už tři roky se barvím zas. Teď jsem rezava jak sběrné suroviny.
Jen ta délka už se mi nepodařila napravit. Vlasy sice rostou rychle. Ty moje obzvlášť, ale dál než do půli zad se mi nikdy nepodařilo dojít.
Navíc jsou zničené neustálým barvením, takže se musí pravdielně zastřihovat.
A já bych si znovu tak ráda hrála na mořskou panu. Achjo.

Kdybych měla tehdy rozum, nechtěla se malicherně pomstít matce, na kterou to teda valný dojem neudělalo, tak jsem mohla vypadat jako Venuše z pěny zrozená.
Beze zbytku se naplnilo rčení o dlouhých vlasech a krátkém rozumu. Teď, když jsem na krátko, tak by mě podobná blbost fakt nenapadla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 22:32 | Reagovat

Tak to jsi vážně brambůrka...

2 Ortie Ortie | Web | 1. ledna 2017 v 0:14 | Reagovat

Taky jsem měla dlouhé vlasy, ale jednou mě přestaly bavit, a tak se šlo na ježka a od té doby mi vlasy ještě stále nedorostly, protože je stále stříhám :D

3 Eliss Eliss | Web | 1. ledna 2017 v 11:13 | Reagovat

Já jsem v osmnácti taky začala blbnout, stříhat se na kluka a barvit se na rezavo :-D Dnes mám vlasy dlouhé, nebarvím, nestříhám, u kadeřníka jsem nebyla asi dva roky...

4 Kočička Kočička | Web | 1. ledna 2017 v 16:46 | Reagovat

[1]: Jsem no, teď už to vím taky :-D

[2]: To mě nedorůstají a já bych je zase chtěla dlouhééé...

[3]: To je asi nejlepší... Nechat to na přírodě....

5 Lucienne Lucienne | Web | 1. ledna 2017 v 17:38 | Reagovat

jak jsem byla mala tak jsem mela taky pekne vlasky ale moje nejlepsi kamaradka chodila na jezka ostrihana a sluselo ji to tak jsem si rekla ze jednoho dne pujdu s ni at vypadame stejne. Mamka me malem zabila ve dverich a hlavne jsem pak vypadala jako kluk. :D Vlasy bych chtela mit taky dloouhe ale bohuzel mi dorustaji jen do urcite delky a pak uz nerostou no skoda.. :D :(

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. ledna 2017 v 18:45 | Reagovat

Já to tak mám celý život... Jak mi ty vlasy někam dorostou (maximální délku mám do půl lopatek a dál ani ťuk, smůla), jdu na krátko.
I když teď už pár let držím.
Možná proto, že ráno vstanu, všechno stáhnu gumičkou a hotovo...
Ale jinak jsem stříhala většinou sama. A dokonce to vypadalo i zajímavě :-)

7 Kočička Kočička | Web | 4. ledna 2017 v 12:51 | Reagovat

[5]: Ostříhat si dlouhý vlasy je vždycky chyba, pokud o tom nejsi naprosto naprosto přesvědčená...

[6]: Na mě to domácí stříhání vypadalo nejzajímavěji zezadu, kde jsem si na to neviděla.... Za takovou asymetrii by se nemusel stydět ani experimentální kadeřník hvězd... :-D

8 stuprum stuprum | Web | 5. ledna 2017 v 21:19 | Reagovat

Nejhezčí jsou holky na ježka!

9 ad-mama-jaga ad-mama-jaga | 16. března 2017 v 14:41 | Reagovat

Nelituj toho, že máš vlasy jako shnilou slámu. Aspoň barvu máš po mamince! A to se vyplatí!
Tvoje maminka
PS: Tehdy jsi skutečně udělala totální kravinu, že ses nechala ostříhat. Kdybys šla aspoń dohola, to bych poznala, že je to protest...

10 ad-mama-jaga ad-mama-jaga | 16. března 2017 v 14:48 | Reagovat

A vůbec - myslím, že máte křeče se stříháním vlasů z trucu v genech. Pamatuješ na svého bratra, jak se v deseti letech vlastnoručně znehodnotil? Natolik, že jsem si ho vyfotila ze všech stran jako trestance? (Vypadal ovšem daleko hůř, než trestanec... asi jako někdo, kdo projel rozštelovanou linkou na škubání kuřat. no a ráda bych ti připomněla tvoji vlastní maminku... po každém rozchodu vlastnoručně ostříhanou nůžkama na papír... PS: Tvoje babička si včera stěžovala, že jí hodně padají vlasy a šetří si na paruku. To jen tak na okraj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama