Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta

30. listopadu 2016 v 23:09 | Kočička |  Recenze
Recenze by měla být objektivním zhodnocením kvality díla. Potud definice. Jenže jak přijde na Zeměplochu, kašlu na definice a zcela zaujatě a subjektivně říkám - Je to boží. Nejbožejší na celém světě!

U nás Zeměplochy byla vždycky. Vyrovnaná v polici a řada se postupně rozšiřovala. Jako dítě mě na těch knihách nejvíc fascinovaly obálky s nádhernými malbami Joshe Kirbyho. Jsou barevné, groteskní, vtipné, neuvěřitelně složité, prostě pecka.
Obsahově mě Zeměplochy moc neoslovovaly, přesstože jsem byla unešená z těch vtipných jmen, které se v knihách objevovaly.

Tohle se změnilo, když mi bylo jedenáct. Táta nás vzal na dovolenou a já kriticky podhodnotila množství knih, které jsem si sebou vzala. Ikdyž za to mohl otec, kter prohlásil, že jestli chceme letět letadlem, tak pojedeme s jedním kufrem, takže žádný kraviny neberem. A já najednou neměla co číst.
Přečetla jsem všechno svoje knížky dvakrát. Přísahám bohu, že jsem byla ochotná učit se azbuku jen abych mohla louskat bulharský denní tisk. A pak mi táta půjčil svoji Zeměplochu a byla z toho láska jako trám. Byli to Muži ve zbrani, což mi mělo něco napovědět, neb pro muže ve zbrani mám slabost odjakživa.

Pro ty zcela nepolíbené - Úžasná Zeměplocha je fantasy série věnovaná a odehrávající se na fiktivním světě v podobě velké placky plující vesmírem na zádech čtyř slonů, stojících na zádech kosmické želvy Velké A´tuin. Knížek věnovaných čistě Zeměploše, napsal Terry Pratchett 34. Krom toho psal i příběhy zasazené do světa Zeměplochy, ale trochu odstupujících od "oficiální" série. Precizně propracovaný svět doplňoval i knihami popisujícími vědu Zeměplochy, umění a podobně.

Zaměřme se prozačátek na hlavní sérii. Oněch 34 knih. Tyto knihy se dají číst, postupně, na přeskáčku (já jsem taky začala s 15. dílem), od konce, pořád dokola. V Zeěplošských knihách sledujeme několik hlavních příběhových linek - knihy o čarodějkách, knihy o Ankh-Morporku, knihy o Městské hlídce (no dobře, svým způsobem je to o Ankh-Morporku, ale chápete mě, ne?), knihy o Mrakoplašovi, knihy z jiných částí Zeměplochy. Postavy se navzájem prolínají z jedné knihy do druhé, dokonale popletená postava Truchlivého žence A.K.A Smrtě prostupuje snad všemi bez výjimky a černě glosuje existenci a bytí.
Každý si najde svoje. Znám lidi, co potřebují číst celou Zeměplochu, znám i fandy čarodějek, co jinou Zeměplochu než tu věnovanou Čarodějkám z Lancre nebudou číst. V tom je to přitažlivé. Každý si najde svoje.

A hlavně - Zeměplochu může číst i desetileté dítě, které se prostě bude bavit nad některými situacemi. Může ji ale číst i studovaný jaderný fyzik, který v Noční hlídce zabrousí do terie cestování časem a časového paradoxu. Filosof podumá s mágy o otázce Stvoření a lidské víry. Politologa jistě uchvátí Vetinariho teorie o demokracii, kdy každý muž má jeden hlas, zejména pokud jsem ten jeden muž já. Pratchett byl neuvěřitelně cyhtrý člověk. S fantastickým přehledem a vzděláním. A měl vzácný dar - tohle vzdělání a vědění předat srozumitelnou cestou dál.
Já díky němu pochopila teorii strun. A to mi fyzika fakt nikdy nešla.

Zeměplocha začala jako prachsprostá parodie, věděli jste to? Pratchett si jednou sednul a napsal parodii na klasické fantasy jaké známe od Tolkiena, nebo Lovecrafta. Z téhle parodie vzešly první dva Zeměplošské příběhy o Mrakoplašovi - Barva kouzel a lehké fantastično. Jsou to taky dva jediné díly, jejichž děj na sebe přímo navazuje. Mrakoplaš coby zbabělý antihrdina, osudem neustále tlačebý do role hrdiny, nemůže být zavrženíhodnější a přesto ho máme rádi. Všichni jsme jako Mrakoplaš. Aspoň trošku. Někde uvnitř.
Po úspěchu prvních knih už rychle následovaly další a spolu s nimi vykonstruovaný celý svět Zeměplochy, jak ho známe dneska.
Každá kniha si v sobě nese ústřední motiv, často rozvíjený mnoha podmotivy, které navazují a podporují hlavní myšlenku. Otec prasátek je o Vánocích, ano. Ale taky o síle lidské víry, tendenci a snaze manipulovat lidi, schopnosti lidí vytvářet si své bohy a zase je zabíjet a v neposlední řadě o tom jak porazit bubáka.

Knihy o čarodějkách v sobě mají často filosofické podtóny a poselství.
Vetinari a Smrť jsou hvězdy v pozadí, které stejně všechny a všechno mzanipulují podle svého, tak aby si lidé mysleli, že to byl vlastně jejich nápad.A já je zbožňuju.

V posledních dílech, které Pratchett napsal (Šňupec, Pod parou) se objevuje silná myšlenka tolerance a přijímaná jiných ras (chce se mi skřety ze Šnupce přirovnat k současné utečenecké krizi a přijímání muslimů obecně). Je vidět, že Pratchett stárnul a namísto bezuzdné řachandy, chtěl svým čtenářům předat i něco hodnotnějšího.
A za to mu patří díky. Ale když budete dobře hledat, tak takovéhle myšlenky najdete i v předchozích dílech Zeměplochy.

Už jsem naznačovala, že krom hlavních knih, existují i příběhy založené na světě Zeměplochy. To jsou vesměs příběhy oToničce Bolavé, mladé čarodějce obklopené přisprostlými skřítky Nac Mac Fígly, které bych taky chtěla potkat.
Vydávají se mapy Zeměplochy, deskové hry a průvodci světem Terryho Pratchetta. Nejvíc mě mrzí, že jsem si nestihla koupit hru Ankh-Morpork, když se ještě prodávala.

Knihy ze sérií Věda na Zeměploše na druhou stranu podle mě má mít doma každý. Každý kdo si chce říkat vzdělaný člověk. Na svěětě Zeměplochy Pratchett vysvětluje a popularizuje náročná vědecká, filosofická, náboženská témata. Pochopí je vážně každý. A kdo ne, tak si aspoň přečte další skvělý příběh.

Skvělé jsou a to díky dokonalému překladu Jana Kantůrka. Možná jste slyšeli zábavné historky o tom, že když se Pratchett chtěl setkat s Kantůrkem, tak ten si vyžádal překladatele, protože mluvené angličtině až tolik nerozumí. Ale porozumění psanému slovu Pratchettovu mu jde dokonale. Ti dva jsou na stejné vlně. Mají podobný styl humoru. Kantůrek má navíc vzácný cit pro češtinu a jeho slovotvorba je zejména v případě vlastních jmen, neuvěřitelná. Volba Jana Kantůrka coby dvorního překladatele Terryho Pratchetta byla vzácná volba, jaká se v knižním světě povede málokdy. A za tu je třeba děkovat. Protože bez Kantůrka by nebyl Mrakoplaš, nebylo by Zavazadlo, nebyl by Pakrác. Ani Neviditelná univerzita a Cech vrahů.

Závěrem se musím vrátit k původní myšlence. Recenze by měla být objektivní a nezaujatá. Ale mě to v tomhle případě nejde. Zeměplochy mě provázely celý život. Za maturitu jsem dostala svoji vlastní sadu Zeměplochy, kterou poctivě udržuju a aspoň jednou z rok si je všechny přečtu (většinou o zkouškovém).
Zeměplocha mě sice nepřivedla ke čtení, ale dost zásadním způsobem prohloubila moji lásku ke knihám, Kantůrek vycizeloval moji vášeň pro češtinu a desátník Karotka dormoval můj pohled na muže.

Zdroj: http://www.sarden.cz/2015-03-12-1950/lide-zemrel-sir-terry-pratchett


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 23:37 | Reagovat

Tvůj článek jsem přečetla s nadšením, dlouho kolem Zeměplochy obcházím, koneckonců, kdybych nezabloudila kdysi do vod blogerských, ani bych o její existenci nevěděla. Letos jsem se konečně odhodlala a postahovala si kompletní sérii, bohužel ke čtení jsem se ještě nedostala, ale věřím, že mě to bude bavit. :)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 10:35 | Reagovat

Já se k Zeměploše dostala až nedávno.
A normálně přemýšlím, že odhodím fóbii z lidí a začnu chodit do knihovny...
Tedy, už druhý rok se k tomu odhodlávám :-)

3 Kočička Kočička | Web | 1. prosince 2016 v 11:30 | Reagovat

[1]: Zeměplocha je super. A návyková, takže si brzo budeš chtít pořídit knížky i domů. :-)

[2]: :-D Určitě se to oplatí. Vběhnout do knihovny, popadnout Zeměplochy a zase běžet domů a v klidu se do toho zabrat. :-)

4 Katarína Katarína | Web | 28. prosince 2016 v 16:56 | Reagovat

Vždy rada čítam akúkoľvek ódu na Zeměplochu. Dá sa na ňu napísať aj niečo iné? (Asi áno, ale v tom prípade drzo označím takého recenzenta za nevyzretého.) Tlieskam.

5 Kočička Kočička | Web | 29. prosince 2016 v 18:40 | Reagovat

[4]: Mám to stejně... Zeměplocha se pouze chválí a kdo ji haní, tak ještě nedozrál k tomu aby ji plně docenil. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama