Kdybych nebyla Kočičkou, byla bych...

25. listopadu 2016 v 10:18 | Kočička |  Fejetony
...kovářem.
Zdá se vám to divné? Protože jsem dívka? Osobně znám minimálně tři profesionální umělecké kovářky, jedna z nich má kovárnu s manželem a kovou společně se svými dětmi batolícími se kolem.

Vlastně jsem k tomu tíhla odmalička. Když už se mi poštěstilo a rodiče mě vzali za kulturou někam na hrad a tam náhodou byl kovář, program na další dvě až ři hodiny byl jasný. Koukat na kováře.
Krom skryté vášně pro kovařinu se někde ve mě musí skrývat pyroman, protože jedna z nejpůvabnějších věcí na kovářské práci, je výheň. Usměrněný žár rozpalující železo do ruda, to je věc, která mě fasicnuje a uhranuje.
Plameny tančící okolo železných tyčí jsou lepší než televize.

Železo samotné je druhý faktor ovlivňující moji vášeň. Miluju surové železo, zpracované železo, upravené železo, ocele, barvené železo, leptané železo... Miluju železo, ve všech jeho podobách.
Líbí se mi, že je proměnlivé. Studené i horké, tvrdé i tvárné, může být ve své surové podobě, nebo vykuté do nejjemnějšch kvítků. Mám ráda texturu železa. Jeho váhu.
Nenosím moc šperků, ale když už tak jsou většinou železné. Uklidňuje mě to.

Další, čistě ženský důvod, proč moje srdce bije pro kov, jsou kováři. Oni jsou to totiž fakt pěkní chlapi. Takoví chlapští. Ve společnosti zakotvená představa kováře jako hrozivého lamželeza nemusí být nutně správná. Kováři jsou většinou menší šlachovití chlapíci, kteří nad věcmi dokáží přemýšlet. A představit si. A pak to taky udělat. Musí vědět jak věci fungují, fyzikální zákony a mít vyvinutý cit pro estetiku.

Jistě kovář, který celý den bouchá hřebíky a podkovy nepotřebuje natolik jemnou motoriku, jako ten který vytváří složité leptané umělecké díla, ale základní myšlenka zůstává.

Nepřemýšleli jste někdy, proč většinou ve středu měst stávaly kovárny? Proč kováři měli slovo v řešení společenských jevů a lidi "na ně dali"? Protože ti chlapi o věcech dumají. Musí. Je hezké vysnít si, že vykovu ultimátní umělecké dílo, které popře fyzikální zákony a zvrátí vnímání uměleckého díla napříč dějinami, ale jsou věci, které mi železo dovolí a věci, které nikoliv i kdybych se rozkrájela.

Železo je jako já, je krásné, tvrdé i měkké, horké, poddajné při správném zacházení a je seriózní a jisté.
Mám srdce ze železa a nestydím se za to...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 11:21 | Reagovat

Vidíš, já chtěla být řezbář a později sklář :-)
A ono to je o tom stejném, že? :-)

2 Anett Anett | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 12:03 | Reagovat

Jako malou mě kováři taky zaujali, ono je kolem nás tolik zajímavostí, až nám to připadá už obyčejné. :) Já ujíždím na fotografech a pejskařích, a co.... :D

3 Baryn Baryn | Web | 25. listopadu 2016 v 12:31 | Reagovat

To je nádherně popsána láska k ohni a železu. :) Obdivovala jsem kováře a jejich  výtvory vždy, ale sama jsem nijak netoužila se taky kovářem stát. Spíš mě lákalo taky to řežbářství, jak zmiňovala Barushka.  ale mamka mě od manuálni práce vždy odrazovala,  že si mám prý vydělávat hlavou. :D Nevadí mi to tak moc, neboť vědu mám ráda, ale přijdu si po manuálních stránkách zakrnělá. :D

4 Kočička Kočička | Web | 25. listopadu 2016 v 14:03 | Reagovat

[1]: Nad řezbářem uvažuju teď. Mám totiž v hlavě nádhernou skříň, ale nikoho kdo by mi ji dokázal vyrobit.

[3]: Já jsem právě jako poslušná holčička šupajdila na gympl a vysokou. Nelituju toho, to ne. Ale manuální práce mě hrozně uklidňuje, takže když jsou stresy tak jdu něco tvořit. A kovařina je naprosto ideální na takové uvolňování... Člověk se vymlátí, uklidní a ještě něco pěkného udělá.... :-)

5 Eliss Eliss | Web | 25. listopadu 2016 v 15:44 | Reagovat

Musím říct, že je to krásné povolání :)

6 Circle Circle | Web | 30. listopadu 2016 v 10:29 | Reagovat

také jsem se chtěla stát kovářem a jak říkáš, na jarmarcích jsem se bedlivě dívala na kováře, jak po malých kručcích oklepává kov tak, aby získal výsledný tvar :) kámoš je kovář (začínající a má to zatím jako koníčka) a už se pár měsíců domlouváme, že si k němu zajdu na víkend na dílnu a něco si ukovám

jinak zdravím bedňačku! jsi první ženská v oboru zvukařiny, na kterou jsem kdy narazila :D jen tak dál!

7 Kočička Kočička | Web | 30. listopadu 2016 v 12:18 | Reagovat

[6]: Tak pak se pochlub výsledkem... Já jsem si to zkoušela a je to těžší než by si jeden myslel...
Co se holek zvukařek týče, tak ti doporučuju sledovat obor jevištní technologie na JAMU, zvukařek už se tu pár vylíhlo a v posledních letech jejich čím dál tím víc...

8 Natálie Natálie | Web | 28. prosince 2016 v 21:13 | Reagovat

hmm... nad tím jsem nikdy takhle nepřemýšlela.. a popisuješ to fakt hezky.. každá práce má něco do sebe.. :) a ty to popisuješ jako sen každého člověka.. :)

9 Kočička Kočička | Web | 29. prosince 2016 v 18:40 | Reagovat

[8]: Taky to tak vidím.... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama