Nespavost

7. října 2016 v 9:34 | Kočička |  Fejetony
Život v temnotě. Nabízí se úvaha o mém náročném dospívání. O tyranském (a týrajícím) bratrovi. O tom jak jsem většinu sobotních večerů trávila hlídáním mladšího brášky a ne po hospodách jako moji vrstevníci. O období před rozchodem rodičů, kdy bylo doma skutečně temno. Nebo o tom těžkém čase po rozchodu, kdy to nebylo o moc lepší.
Ale jinak. Život ve tmě znám velmi dobře. Možná následkem toho, co jsem si v životě zkusila jsem přestala spát.
A trpět v sedmnácti nespavostí, to hlína.
Obecně jsem byla vždycky spíš sova. Nejlíp se mi pracuje večer, učím se taky většinou přes noc, se setměním ožívám. Ale když jsem došla do stádia, kdy jsem si v deset v noci lehla do postele, zavřela oči a... neusnula do čtyř do rána, řekla jsem si, že je něco špatně.
V deset jsem uléhala na lože a začala počítat ovečky, potom co jsem přepočítala dva, tři kamiony skotu, jsem se vzdala a oči otevřela. Naštěstí jsme měli v pokojíku na stropě nalepené fluorescenční hvězdičky, které jsem v duchu kombinovala do souhvězdí a galaxií. Ve čtyři ráno, nejpozději o půl páté, se mi podařilo usnout. Jenže v 5:15 mi zvonil budík do školy. Vydržela jsem to čtyři měsíce. Potom co mi začalo regulérně hrabat jsem se odstěhovala na samotu bez rodičů, navštívila jsem psychiatra a krom všech mých jiných problémů, jsme vyřešili i problém nejpalčivější - nespavost.
Chvilku jsem byla věrným otrokem farmaceutických firem a baštila nejrůznější pilulky. Budiž mi ke cti, že jsem všechny do jedné postupně vysadila, jakmile jsem se vrátila aspoň trochu do normálu. Navíc taky pobyt na samotě, bez rodičů a bratra, v domečku po prababičce, kde mi ráno ke kafi po dvoře pochodovaly srnky a hupkali zajíci, byl vyložený balzám na pocuchané nervy.
Ale zpátky k tématu. Nespala jsem, dodneška mám se spaním problémy, spím málo, nebo naopak moc, spánek mi moc nefunguje... Můj život se z větší části začal odehrávat ve tmě. Napomohla jsem tomu i tím, že jseme šla studovat divadelní management a každý ví, že divadlo bývá po večerech. Málokdo už si ale domyslí, že se musí ještě uklidit, povypojovat a povypínat technika a ráno už se třeba zkouší další špíl. Nebo jsou přednášky. Takže jsem spala ještě míň.
Léčím se z toho ještě teď. Po pěti letech na JAMU se mi podařilo nastavit si nějaký zdravý time management, který mi umožňuje fungovat a aspoň trochu si srovnat spaní. Vlastně až po pěti, šesti letech po prvních problémech s nespavostí, se dostávám do jakž takž normálního stavu.
Ale ještě pořád chovám v čerstvé paměti ty doby, kdy jsem zkoušela jedna zaručenou babskou radu za druhou a proklínala všechny babky světa, že nefungují.
Takže, milí přátelé nespavci, pokud také nemůžete spát, nezoufejte. Spojme se a blogujme po nocích společně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 7. října 2016 v 10:03 | Reagovat

I já jsem nespavec, ale nemám to tak, že bych někdy spala naopak moc, mám věčně spánkový deficit. Chválím vysazení pilulek, protože jsou všechny silně návykové.

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. října 2016 v 18:20 | Reagovat

[1]: Hlásím se do třetice. Pilulek se snažím vyvarovat, kupuju si jen ty bez předpisu, doplněk stravy, neškodný. :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | 7. října 2016 v 18:21 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem tento blog objevila, jsou tu i básničky, to je má oblíbená parketa, tak jakmile budu mít trošku času (sakra, proč ho je tak málo!:-(, vrhnu se na četku poezie moc ráda! Těším se.

4 Kočička Kočička | Web | 8. října 2016 v 10:46 | Reagovat

[1]: Moc spánku mám až v poslední době, kdy to střídám s obdobím nespavosti... Nevím co je horší, haha :-D
Pilulky jsem brala jako most mezi naprostým zhroucením a normálním stavem. Potřebovala jsem se dostat do normálu a uklidnit, jakmile se podařilo tak pryč s lékama. Normálně neberu prášky vůbec, ani blbý ibalgin, tohle ale byla krize.

[3]: Děkuju a těším se na další návštěvy a třeba i komentáře :-)

5 beallara beallara | Web | 17. října 2016 v 21:02 | Reagovat

Narodila jsem se jako nespavec, prořvala jsem celé noci už jako novorozenec, celým mým životem se táhne nit nespavosti, měla jsem období, kdy jsem nespala i měsíc a most mezi bezvědomím, zhroucením a normálním stavem jsem pilovala, brala prášky, šílela a nikdy nezapomenu, když jsem spala déle než tři hodiny, rovnalo se to státnímu svátku...závidím každému, kdo prochrápe celou noc a půl dne... pro mě je noc za trest a ztráta času.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama