Co bys, kdyby...

28. října 2016 v 16:00 | Kočička |  Fejetony
Inspirací je pro mě návštěva amerického psychologa Phillipa Zimbarda v České republice, který přijel jako host na Mezinárodní festival dokumentárních filmů do Jihlavy. Nemohu tam být, mám příliš povinností v Brně. Kamarádka tam ovšem nejenomže je, ona tam i pracuje a jako vrchol všeho je pro dobu festivalu Zimbardovou osobní asistentkou. Hrozně moc jí závidím.
Phillip Zimbardo proslul díky tzv. Stanfordskému vězeňskéu experimentu z roku 1971. Tehdy přijal dva tucty dobrovolníků, kteří se rozhodli zúčastnit jeho experimentu. Ten spočíval ve zkratce v tom, že půlka z nich se stala dozorci a půlka vězni ve věznici vybudované v podzemí školy. Dorozci směli vše krom fyzického násilí. Mohli vězně ponižovat, psychicky deptat, jejich lidská hodnota se snížila na tříčíselné označení, které nahradilo jejich občanské jméno.
Pravidla chování ve věznici převzali z pravidel věznice Palo Alto v Kalifornii. Vězni museli být zticha v době odpočinku, po zhasnutí světel, v průběhu jídla a vždycky, když byli mimo prostory vězení. Museli se oslovovat pouze čísly. Dozorce mohl vězeň oslovit pouze "pane nápravný důstojníku", trest mohl přijít za cokoliv a vězni museli nosit mundůry.
Vězni i dozorci byli placeni za účast v experimentu a věděli, že se jedná pouze o experiment!

Původně byl experiment plánován na dva týdny. Ukončen byl předčasně po šesti dnech z důvodů psychického zhroucení několika vězňů a nepřiměřeně krutého chování některých dozorců. Experiment musela svým způsobem ukončit Zimbardova manželka, která mu pohrozila rozchodem, pokud ho okamžitě neukončí.
Sám Zimbardo po letech uznal, že v jistých ohledech mohl být experiment lépe připraven. Byly problémy a chyby. Nejzásadnějším problémem byl fakt, že on sám, kromě zadavatele projektu, sehrával i roli ředitele věznice, což zatemnilo jeho odborný úsudek.
Výsledky ale nelze popírat.

Stačilo několik dní během nichž se z bezproblémových, psychicky zdravých, kolegiálních studentů, stali bestiální dozorci, kteří přicházeli se stále novými a rafinovanějšími způsoby mučení a ponižování svých kolegů "vězňů". Vězni podnikli jednu neúspěšnou vzpouru a během dvou, tří dní se z nich stali zlomené a zmanipulované loutky, které jakoby zapomněly, že se jedná pouze o experiment, z něhož mají možnost svobodně odejít. Jeden student v roli vězně se psychicky zhroutil a musela mu být poskytnuta zvláštní péče. Pět vězňů experiment opustilo. Zbytek zůstal a dle pozdějších informací NIKDO nezpochybnil etičnost projektu, krom zmíněné Zimbardovy manželky (mimochodem taky psycholožky).
Celkově šlo v experimentu o prozkoumání toho jaké hranice mají lidé v sobě zakomponované. Zda je skutečně pravda, že válečné zločiny a bestiální mučení se skutečně týká pouze psychopatů a jinak defektních jedinců, nebo pod vlivem určitých skutečností, jsou takových činů schopní i "normální" lidé.
Výsledky jsou alarmující. Dozorci, v civilu jinak nekonfliktní, společenští jedinci, se pod tlakem podmínek změnili v rafinované a bestiální tyrany. Vězni, v civilu emancipovaní, hrdí a spokojení lidé, si nechali vsugerovat, že nejsou nic a mučení si zaslouží.
Sám Zimbardo ve skvělém článku říká, že každý věří, že má v sobě schopnost odolat zlu a nechovat se jako většina a nenásledovat příkazy, pokud jsou v rozporu s jeho morálním cítěním. Ale skutečně se takto vzepřít dokáže málokdo.

A to je i námět mého dnešního příspěvku. SKutečně jsme všichni takoví jako si myslíme, že jsme? Nebo stačí aby se nám trochu změnily kulisy a změníme se taky, třebas i v něco co bychom jindy odsoudili?
Pro příklad nemusím chodit až tak daleko. Ještě před pěti lety byla většina mých známých proti pravicovým hnutím a "těm vyholenejm náckům", dnes po přeběhnutí běženeckého problému, ti samí lidé vykřikují, že všechny čmoudy patří poslat do plynu a že bychom si měli bránit to svý.
Věřím tomu, že jsou to ti samí, kteří teď straší "muslimáky" co nám znásilní ženy a zabijí děti a v případě změny kulis, vypuknutí válečného konfliktu, budou dělat totéž. A ještě k tomu drancovat.

Měli bychom být zatraceně rádi, že svět kolem nás je takový jaký je. Stačí aby někde v Japonsku mávnul křídly motýlek a situace u nás se může radikálně změnit. A my budeme čelit procitnutí ze sna na které mlálokdo z nás je připraven. A já nechci být svědkem toho, jak se z nás stávají Zimbardovi dozorci a vězni,jenom proto, že se o trochu změnily kulisy a je k tomu tlačí okolnosti a očekávání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | E-mail | Web | 28. října 2016 v 18:47 | Reagovat

Ano, souhlasím s tím, že svět by mohl být mnohem horší..

2 Fredy Fredy | Web | 28. října 2016 v 19:03 | Reagovat

ti to tam měli hrozný...souhlasím s haničkou

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. října 2016 v 0:07 | Reagovat

Vidíš, vlastně to známe, že?
Takhle se ze sebevědomých a nádherných vysokoškolaček stávají vydeptané a týrané ženštiny.
Holky, co se vlastně nechají týrat dobrovolně, protože jsou časem přesvědčeny svými tyrany, že si to zaslouží...
Jenže co je snad ještě horší, svůj postih si nesou i do příštích vztahů a z jejich původně milujících partnerů se stávají takřka stejní tyrani, jako byli ti původní...

4 Kočička Kočička | Web | 29. října 2016 v 16:57 | Reagovat

[3]: I tak to může být, přesně... A v tomhle případě je to ještě horší... Děkuju za komentář :-)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. října 2016 v 18:25 | Reagovat

[4]: Kočičko, Ty lumpice, za komentář neděkuj :-) Já jsem ráda, že si k Tobě můžu cchodit číst, že píšeš smysluplně a tak podobně :-) Takže spíš díky za to, že píšeš :-)
Já si tady jak u čtení, tak u komentování, krásně utřídím myšlenky :-)

6 Kočička Kočička | Web | 30. října 2016 v 12:33 | Reagovat

[5]: Ani nevíš jak mě takové komentáře těší. Hlavně od někoho jehož blog mám nastavený v záložkách mezi oblíbenými autory a pravidelně kontroluju... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama