Strážce naší doby

12. září 2016 v 18:07 | Kočička |  Fejetony
Strážci. Strážci tady byli vždycky. Byli potřeba. Nešlo jenom o strážce dodržování zákonů a nařízení. Nejstaší společnosti měli své šamany a vůdce tlupy, kteří rozhodovali o každém aspektu života společenství. Určovali pravidla a hlídali jejich dodržování. Starověké společnosti měly rozsáhlé a promyšlené kontrolní a vládnoucí orgány, nejenom pro právní a morální stránky života. Ve starém Římě se etablovala funkce arbitra elegance a vkusu. Ten určoval co je in a co out. Smetánka a elita se musela jeho ostřížímu zraku a nekompromisnímu vkusu podrobit. Středověk a ranný novověk přinášejí zásadního hlídače - organizovanou církev. Ta přepečlivě hlídala a kontrolovala a řídila každý krok urozených i plebsu.
Průmyslová revoluce, shromažďovní lidí v městech a diferenciace společnosti s sebou přinesla fascinující změnu. Strážci se stávají samotní občané a členové komunity. Pochopitelně zákon, právo a pořádek, stále chrání zvolené orgány, ale komunita hlídá sama sebe v těch méně palčivých oblastech morálního života.
Dívka se neodváží ukázat kotník, v neopatrném modelu, aby ji nepranýřovala komunita. Mladík nevyrazí na schůzku bez gardedámy, aby neuvedl sebe, svou vyvolenou a její rodinu do řečí. Neopatrná žena, která přivedla na svět potomka mimo manželství se ho raději vzdala a uchýlila se do ústraní, aby si neexkomunikovali její nejbližší.
Dnes jsou mravy i normy toho, co ještě ano a co už ne, dost uvolněné. Nebo se tak alespoň tváří. Přestože už nehrozí tak fatální postihy jako zavržení celé rodiny, nebo vyhnání nehodného potomka kvůli ostudě z domova, tak se pořád ještě někdo dívá.
Není to tak apokalyptický a nebezpečný šmírák, jako Orwellův Velký bratr, ale je tady. Děvče se tisíckrát rozmyslí, než si oblékne něco co by její kamarádky neschválily. Mladík těžko půjde a koupí své vyvolené kytici, aby ho kamarádi neměli za slabocha. (Mluvím z vlastní zkušenosti, dlouho jsem odmítala nosit krásné duhové leginy, které mi maminka koupila, protože jsem se bála co na ně řeknou kamarádky. Na kluky co se mi líbili, jsem byla nejhnusnější, protože by mi je kamarádky neschválily a já nechtěla ztratit jejich mínění.)
A o to vlastně v dnešní postindustriální společnosti, informačním a digitálním věku jde - o image.
Narážka na digitální éru je záměrná. Všudypřítomný internet a dosažitelnost, učinili z image tu nejdůležitější věc v životěch lidí. Tak jako středověcí kněží strašili své ovečky - Pozor, Bůh to všechno vidí!, tak my můžeme říct - Pozor, Facebook/Snapchat/Twitter/LinkedIn tě vidí! A hodnotí!

Dělají to všichni! Doba iluze o soukromí a nepostižitelnosti toho co na sociálních sítích sdílíme, minula přesně v momentě, kdy na základě neopatrného komentáře, začali lidé přicházet o místa a partneři se rozcházet. Od té doby si všichni, krom neopatrných dětí, kterým by měli rodiče naplácat, dávají setsakramentský pozor na to, co na sociální sítě sdílejí.
Image hýbe světem a našimi životy.
Jak vypadáme, co čteme, co chceme, co umíme... Musíme to přizpůsobit obecnému rámečku toho co od nás společnost očekává.
Přichází to ve vlnách. Marketéři z nás musejí mít radost. Jednu dobu frčel Paolo Coelho, tak každá uvědoměla dívka, třímala pod paží Alchymistu. Pak přišel Malý princ a Alfons Mucha, kdo neměl hrneček s jedním a diář s druhým, ten nebyl.
Všichni nosí basic a studují marketing a management a v hlavě nosí velkolepý start-up. Jsou v módě hipsteří? Rychle najít kostkovanou košili a brýle po babičce. Teď frčí mladí byznysmani? Tak s notebookem do kavárny a plánovat ten start-up. A říkat tomu projekt.

A mě to štve. Snažím se jít proti davu. Fakt snažím. Při osobním setkání jsem fakt hrozný rebel. Spousta lidí se mi diví, spousta pomlouvá, spousta mi fandí. Páč jsem nonkonformní a svá.
Až do doby než otevřu notebook a obličej mi ozáří modrá ikonka. Na sociálních sítích si otiž zoufale uvědomuju ten dohled. A bolestivě jsem si musela zjistit, že anonymita internetu umožňuje mým Velkým bratrům to, co by si z očí do očí nedovolili. Takže na sociálních sítích už nejsem rebelka. Jsem ovce, co studuje marketing a management, v hlavě nosí ten svůj vysněný projekt a oblíká tak trochu basic. Protože oni se dívají. A neodpouští...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petr Štolfa Petr Štolfa | E-mail | Web | 28. září 2016 v 8:49 | Reagovat

Lidí, co takto svět nevnímají je naštěstí hodně. Pohled na společnost je dost závislý na tom, s kým se stýkáš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama