Mým zlodějům

27. září 2016 v 9:27 | Kočička |  Fejetony
Drazí,
již jako malé koťátko jsem milovala knihy. Naučila jsem se číst velmi brzy a záhy jsem začala hromadit obsažnou sbírku. Velmi nápomocní mi byli mí stvořitelé, kteří trpěli stejnou obsesí a knihy milovali, kupovali, hromadili a četli. Ježíšek si musel uhnat skoliózu, neboť každé Vánoce měl vozit knihy a sem tam nějakou panenku. Museli jsme v pravidelných intervalech kupovat nové knihovny, neboť ty laciné z IKEA se po nějaké době zhroutily pod vahou Ferdy Mravence a Starých řeckých bájí a pověstí.
Knihy hromadím a miluji dodnes. Při odchodu na koleje jsem si sebou odvezla kufříček s oblečením a dva loďáky plné knih, protože představa, že nebudu mít po večerech čím listovat, mě zneklidňovala. Potřebuji kolem sebe obrovské regály plné knih, které mi umožní si vybrat. Veřejné knihovny mě nikdy plně neuspokojí. Jistě, občas je navštívím abych si přečetla něco o čem nejsem pevně rozhodnutá, že by mělo rozšířit mou privátní knihovnu. Nebo se zde dají nalézt svazky, které již knihkupectví ani nakladatel nenabízejí. Ale je to jako tofu. Uspokojí potřebu, ale ta chuť není stejná.
Knihy proto střádám a hýčkám. Moje představa nebe je obrovská barokní knihovna s regály z ořechového dřeva, ochozem po obvodu a jezdícím žebříkem, ze kterého se dá dostat do vyšších polic. Uprostřed toho všeho stojí postel a v ní jsem já.
Svou knihovnu opečovávám jako jiní rozmazlují pokojové květiny, či domácí mazlíčky. Pravidelně knihy přeskládávám, aby měly změnu a mohly se seznámit i s jinými tituly. Otírám z nich prach, přenáším je z místa na místo, částo je vozím všude s sebou aby se trochu podívaly po světě. Rozšiřování knihovny věnuji poměrně dost času a peněz.
Stejně jako ve veřejých knihovnách jsou i u mě zastoupeny nejrůznější obory a žánry. Beletrie světová i česká, divadelní hry i poezie, životopisy známých osobností i obskurní artové komiksy. Ponechala jsem si i několik knih pro dospívající a čtu je ve chvílích kdy potřebuju oddech.
Mám v knihách pořádek. Pamatuju si každou knihu, kterou doma mám a většinou i tuším, kde ji zrovna mám. Zvažuju přechod na Deweyho desetinný systém. Knihy ráda půjčuju a dokonce není možné ke mě přijít na návštěvu, aniž y dotyčný návštěvník neodcházel se zajímavou knihou, kterou jsem mu vnutila se slovy: "To je přesně pro tebe, to si přečti.". Bohužel se mi často stává, že pak zapomenu, co jsem komu půjčila a postrádám tak své oblíbené kusy.
Mrzí mě to, protože knihy mám spojeny s událostmi, místy, lidmi, které jsem potkala a chci si tyto vzpomínky uchovávat.
Na tomto místě je třeba konstatovat, že většina mých přátel jsou slušní lidé, kteří mi knihy vrátí. Třeba za rok, ale vrátí.
Pak ovšem jsou i tací, kteří nejenomže knihu nevrátí, ale ani mi neřeknou, že si ji půjčili. Pokud ji vrátí, tak často ulepenou a mastnou a popsanou. Díky takovým lidem jsem oplakala nejednu svou milovanou. Konkrétně velmi dlouho jsem hledala Veřejnou zpověď ženy ve středních letech - věk 55 a 3/4. Knihu sloupků od Sue Townsendové. Velmi milou a zábavnou knihu. Knihu jsem postrádala asi pět let. Zmizela vlastně téměř v okamžiku, kdy jsem si ji přinesla z obchodu domů. Až včera jsem cítila jak mě něco neodolatelně vábí do Levných knih. Táhlo mě to tam a já prostě musela nechat práce a jít se podívat, ikdyž jsem věděla, že pokud si odnesu víc než jednu knihu, budu se muset až do přístí výplaty pást. A byla tam. Poté co jsem si s provinilým výrazem vybrala tři knihy, cítila jsem, že se musím probrat ještě regálem s posledními kusy. Většinou je tento regál zahlcený detektivkami a červenou knihovnou, ale při pečlivém prohlížení jsem ji našla. Zpověď tam byla. Skrytá mezi jinými a většími knihami. Poslední smutný kousek. Okamžitě jsem ji vytáhla na světlo a přitiskla na srdce. Polohlasem jsem jí šeptala, že všechno bude dobré, že teď už se nemusí ničeho bát, že spolu půjdeme domů a ona dostane hezký nový pokojíček, mezi dalšími knihami od Sue Townsendové. Cestou domů jsem si zpívala a vrážela do lidí, protože jsem se pořád koukala na svou novou, oplakanou a znovunalezenou knihu.
Doma jsem okamžitě nelenila a ještě v bundě a teniskách označila knihu, tak aby už se nikdy nemohla stát obětí hrozného únosu.
Vymohla jsem si totiž osobní Ex Libris. Každá z mých miláčků je nyní na titulní straně navždy poznamenána cejchem. Nebolelo je to, ale každý teď pozná, že drží v rukou něco co mu nepatří. Zavedu ještě výpůjční sešit, aby se nemohlo stát, že některého ze svých miláčků zapomenu vymáhat po uplynutí výpůjční doby.
A až najdu toho dotyčného, který mi ukradl Neviditelné nestvůry, tak ho donutím sníst výpůjční řád. Na výstrahu vám všem, milí zloději knih.

S láskou Kočička
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 27. září 2016 v 9:36 | Reagovat

knihy jsou super mnohem lepší než elektronické čtečky...

2 ad-mama-jaga ad-mama-jaga | 27. září 2016 v 10:13 | Reagovat

Milá kočičko, trpím s Tebou... akorát si oprav text, ta knihovna, co se vám zbortila v pokojíčku, nebyla z Ikey, ale z Idey. Ikea festovní regály umí. Zdar maminka :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. září 2016 v 15:09 | Reagovat

Kdysi jsem na jedné soukromé knihovně viděl nápis:
"Knihy zásadně nepůjčuji, neboť vím, jak jsem je získal."

4 Kočička Kočička | Web | 27. září 2016 v 17:55 | Reagovat

[3]: :-D :-D :-D Tak to je super... Já si zatím jenom pohrávám s myšlenkou institucionalizovat svoji privátní knihovnu a začít vybírat poplatky za zapůjčení :-D S upozorněním, že poplatky půjdou na rozšiřování fondu.

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. září 2016 v 10:41 | Reagovat

Zrovna minulý týden si půjčovala knížku bývalá sousedka a já, poprvé v životě, do ní obyčejnou tužkou vepsala své "Baruschka" :-)
A ano, byla z Levných knih, jen to byla "obyčejná" červená knihovna.
Knížka pro manželky a matky, knížka plná lásky, naděje a dobrodružství. A taky vtipu :-)
Zjistila jsem, že jsou knihy, které ochotně půjčím a pak knihy, u kterých se vzpírám...
Kdo by řekl, že nebudu chtít půjčit tisíckrát přečtené Lovce mamutů, že? :-)

Taky jsem si celý život přála velkou knihovnu, ale kdepak, postel v ní nechci.
Nevyspala bych se.
Chci pro knížky samostatnou místnost, obloženou dřevem, tmavou a tajemnou, s pohodlným křeslem a lampičkou.
A možná by se mi tam líbil krb, i když nevím, jak knihám :-)
A ještě jsem ochotná v knihovně akceptovat počítač, protože u toho může sedět můj drahý, který nečte, ale aspoň tak budem spolu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama