Jsem žena

24. září 2016 v 16:27 | Kočička |  Fejetony
Tím jedním prostým slovem se definuji - žena. Definuje mě lépe než cokoliv jiného. Jsem nádherná, svéhlavá, zábavná, chytrá, trochu jízlivá, milující, vševstřebávající bytost. Jsem předurčena k tomu milovat a být milovaná. Jsem předurčena k tomu, být dobrou partnerkou a matkou, až přijde čas.
Jakožto žena jsem tlakem společnosti odsouzena k životu v lisu. Musím být dokonalá - manželka, matka, zaměstnankyně, kamarádka, členka společnosti. A to se mi nelíbí.
Netoužím po tom, aby se o mě psalo ve webových magazínech pro ženy o tom, jak skvěle vedu produkční společnost, obchoduju na burze, vychovávám tři rozkošné děti a po večerech reprezentuju manžela na obchodních večeřích a v noci reprezentuju ženské pokolení v ložnici.
S klidným svědomím zahodím své dva magisterské tituly a portfolio úspěšných projektů a budu ženou v domácnosti. Stejně tak ale chápu ženy, které se rozhodnou nemít děti a soustředí se na to, aby ukázaly že mohou mít zářivější kariéru než muži. Nesouzním s nimi, nemůžu nikdy do hloubky pochopit jejich motivace, ale stejně tak očekávám nestrannost z jejich pozice.
Vděčím svým předkyním za mnoho. Všem sufražetkám, demonstrantkám, které pálily své podprsenky, všem těm které se nedaly a vydupaly si své místo na zemi. Děkuji. Jsem vděčná, že mohu volit, řídit auto a vystudovat si ty dva magisterské tituly a když budu chtít tak i doktorát. Jsem ráda, že si mohu vybrat muže, kterého miluji a nemusím za sebe platit věno. Jakožto žena mám vlastně skvělý život. A přesto se čekárny lékařů plní nervózními, zhroucenými, unavenými ženami, které svou ženskou roli nezvládají, nebo si to alespoň myslí.
Protože společnost toho po nich chce moc. Rodinu, kariéru, perfektně vypadat, dost vydělat, mít děti nejenom živé, čisté a najedené, ale i v nejlepších školách a ve sportovních reprezentacích. Manžela, který je reprezentativní, zajištěný a uspokojený po všech stránkách. Jenže to uspokojení má zajistit žena.
A běda těm, které si to chtějí ulehčit a najmout pomocnou sílu, ikdyž si ji tisíckrát můžou dovolit. Nejsou schopné vše zabezpečit samy. Hanba! Hanba!

A právě proto bych chtěla říct - Jsem žena!
Jsem nedokonalá, jsem líná, jsem zmlsaná, ráda prospím den a zapomínám na žehlení. Své budoucího muže a děti budu milovat jak nejvíc budu moct, budu stále výkonná, okouzlující, zábavná, inteligentní, cynická ale i milá osoba, která se postará o teplo jejich rodinného krbu.
Jsem žena, cítím, že tohle je moje role a nechci se o ni dát připravit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 24. září 2016 v 17:29 | Reagovat

Krásně napsáno, nelíbí se mi ta představa hospodyňky v domácnosti, jen při pomyšlení na to, "jak má vypadat správná žena a co se od ní očekává" dostávám husinu.

2 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 24. září 2016 v 17:47 | Reagovat

Já možná žiju buď v jiném světě...nebo v podivné rodině, ale tenhle tlak okolí na sebe jako na ženu nějak vůbec...nevnímám :D

3 zpolamrtev zpolamrtev | 24. září 2016 v 17:54 | Reagovat

Definovat se podle pohlaví, to už chce odvahu! Protože třeba u takového transsexuála to už je fuška. To aby se jeden bál to nazvat člověkem... Ale ano... Předurčena býti dokonalou matkou. Chápat. Ženské pokolení v ložnici. Chápat. Vděčím sufražetkám, demonstrantkám. Chápat. Čekárny plnící se unavenými ženami. Chápat. Neschopné zabezpečit samy, hanba! Chápat. Jsem nedokonalá. Chápat. Muž avšak stejně pořád nechápat, co žena chtít. Nechápat nikdo nic. Společnost chtít moc. Společnost ze sněhových vloček do kopy sraček vedena. Pomaličku za ručičku. Ano. Chápat. Trochu.

4 Nancy Nancy | Web | 24. září 2016 v 18:22 | Reagovat

[2]: ani ja.
mam pocit ze od zeny sa stale ocakava len to aby spravila chalpovi teplu veceru, postarala sa o decka a vyzerala apson ako-tak k svetu. vsetko ostatne je len bonus, aj tie dva magisterske tituly.

5 Silwiniel Silwiniel | Web | 24. září 2016 v 19:00 | Reagovat

Taky takový tlak nevnímám. Vykašli se na společnost a žij podle sebe! Každý přece musíme žít život podle vlastního uvážení.

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. září 2016 v 19:43 | Reagovat

Myslím, že na podobné téma mám poslední článek :-) (To asi není těžké, když je to na téma týdne, že?)
Jo, jsme to, co jsme a někteří si myslí, že to je málo.
O nás, o sobě, o komkoliv :-)
A já jsem flegmatik :-) A tihle mě sice občas naštvou, jejich řeči mě zamrzí, ale nakonec mi to je fuk a myslím si svý :-)
Ne vždy mám uklizeno a prádlo raději dobře pověsím, než abych ho musela žehlit.
A taky ne každý oběd u nás doma bývá povedený :-)
A taky jsem líná.
Moc líná na to, abych byla dokonalá :-)
Ale svého drahého vždy vítám s úsměvem.
A s láskou.
(No a s úlevou, protože z mých tří draků se stanou jehňátka už jen tím, že je drahý doma, ale to mu nepřiznám.)
Jen já jsem se, narozdíl od Tebe, neučila :-)
Takže sice mívám pocit, že jsem svou inteligenci tak nějak nevyužila, ale na druhou stranu nemám špatné svědomí z toho, že bych zahazovala svoje vzdělání u utírání dětských zadečků a praní puberťáckých hadrů :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama