O čem mluvím, když mluvím o cestách vlakem

21. srpna 2016 v 21:19 |  Fejetony
Zavřete oči. Zhluboka dýchejte. A zamyslete se. Představte si nádraží. Obyčejné nádraží, může to být jednokolejka v Horních Kotěhůlkách, nebo obrovskou halu jako Brno. A teď si představte, že čekáte na vlak. Do toho vlaku nastoupíte a někam odjedete. Některým z vás se možná zvedl tep a hladina krevního tlaku. Možná se vám začíná zvedat rudá mlha před očima. Mám totiž ověřené, že ve většině lidí, vlaky nevzbuzují ty nejpozitivnější emoce (pravděpodobně svůj díl viny nesou České dráhy). Ale nerozumím tomu!
Vlaky zbožňuju už od malička. Jedna z mých nejranějších vzpomínek je jak jsme jeli na chalupu na Slovensko (do dědiny ostatně zajížděl vlak pouze jednou denně) starou lokálkou s dřevěnými lavicemi a krásně funící lokomotivou. Navíc jedna z mých nejoblíbenějších knížek byla Honzíkova cesta, kdy jsem Honzovi hrozně záviděla, nikoliv ty srandy co prožíval o prázdninách u babičky a dědečka, ale právě tu cestu. Kdy jel sám. Úplně sám. Vlakem.

Vlaky jako dopravní prostředek jsem nutila využívat celou rodinu, prohnaně argumentujíc tím, že v autobusech a autech se mi dělá šoufl a mohla bych zvracet. Buď mě nadrogovali kinedrylem, nebo ustoupili a já se povozila vlakem. Jeden z nejlepších zážitků byla cesta na dovolenou do Bulharska, kam se s námi vypravil tatíček. Ve tři ráno jsme se spící naložili v Břeclavi do vlaku a tři dny jeli vláčky do Bulharska. Super! Spací vagony, průvodčí, kteří si s námi chodili hrát, pořád se měnící krajina za oknem. Moc se mi to tehdy líbilo.

Později mi na vlacích nejvíc učarovali lidi.
Mým hrdinou zůstává průvodčí na pravidelné trase Brno-Zlín. Pokérovaný, vyholený borec, kterého si představíte spíš jako vyhazovače v nonstopu, nebo jako žoldáka ukusujícího dětské hlavičky ke kávě. A přesto když mi cvaká lístek, tak mě tak laskavě pozdraví, jemně mi vezme jízdenku a téměř s mileneckou něhou ji procvakne. Pak se s překvapivě decentním úsměvem rozloučí a jde, tančí, vagonem dál. Nejprve jsem byla zaražená při pohledu na HATE a LOVE vytetovaných na kloubech jeho prstů, ale posléze jsem se naučila tyhle nápisy a výstředního průvodčího znát a milovat.
Spolucestující jsou kapitola sama pro sebe. Vlastně mě skoro mrzí, že jsem blog založila až po definitivním přesídlení do Brna, kdy moje každotýdenní cesty vlakem ustaly. Tolik námětů na články v jediném vagonu.
Malí, velcí, tlustí, hubení, mladí, staří, upravení i vandráci. Studenti, zaměstnaní, udřené matky, dokonalé matky, neurvalí byznysmani, gentlemanští zedníci. Mimoni z vesmíru komunikující se svou rodnou planetou díky malé anténce na rádiovce. Metalisti jedoucí na festival, už v osm ráno zmoženi silou moravské slivovice.

K smrti ráda jsem jezdila a v rozporu s Guthem Jarkovským poslouchala cizí rozhovory. Pubertální dívky diskutující o prvním sexu, kamarádky ve středním věku pomlouvající nepřítomnou, nebo mladí byznysmani porovnávající své životní úrovně v očividné snaze jeden druhého "přebít". Každý by měl povinně jezdit vlakem. Pomineme-li pozitivní vliv na životní prostředí (enviromentalisti všech zemí spojte se!), tak je to neuvěřitelná sbírka příběhů. Pro blogera, spisovatele, ambiciozního pisálka, se na českých kolejích pohybuje vlastně neomezená kronika lidských příběhů, životů, tragikomická přehlídka lidské blbosti a smutný plejáda nejrůznějších lidských krachů a nezdarů, nebo naopak radostná připomínka toho, že štěstí existuje v nejneuvěřitelnějších podobách.

Proto vás vyzývám. Jezděte vlakem. Bez sluchátek, bez seriálů, bez knih, nebo chytrého telefonu. Jezděte vlakem a koukejte kolem sebe. Připomeňte si, že život se netočí jenom kolem nasdílených selfíček a proserfovaných megabajtů. Třeba si zkuste s někým ve vlaku promluvit. Třeba se z něj vyklube zedník, co vám opraví tu příčku v kuchyni, která vám padá na hlavu. Nebo kouzelná stařenka, která vám přičaruje když už ne štěstí až navěky, tak alespoň lepší náladu díky vzpomínkám a pěknému slovu. Nebo, kdo ví, z toho byznysmena naproti třeba váš nový šéf. A ten potetovaný průvodčí může být váš vysněný princ. Vzpomeňte jak něžně procvakává jízdenky.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 14:28 | Reagovat

Krásný článek! Také moc ráda cestuji vlakem - pořád velmi často, během školního roku vždy ráno a odpoledne a ráda sleduji ostatní lidi - je to inspirující, vidět různé příběhy, různé lidské existence a jejich rozhovory. A náhodná setkání s lidmi jsou sice výjimečná, ale o to radostnější. :)

2 Stitch Stitch | E-mail | Web | 24. srpna 2016 v 13:14 | Reagovat

Krásný článek!
Taky zbožňuju vlaky. Vždycky, když máme jet do Brna, tak přemlouvám ať jedem vlakem a ne autem. Nebo když jedu za tetičkou do Valtic tak si užívám tu cestu.
Ze všeho nenradši jezdím vlakem sama :-D
Měj se hezky

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. září 2016 v 13:25 | Reagovat

Děkuji :-)
Možná jsem pesimista a nebo narážím jen na pitomé články.
Tvůj je úžasný.
Popisuješ jízdu vlakem a já stejně vidím něco trošku jiného :-)
Jo, vlaky jsou fajn a já proti nim nic moc nemám, krom toho, že skoro pokaždé, když přestupuju, trefím špatný vlak :-)
Ale já vidím sebe na úřadech.
Všichni nenávidí čekání na úřadech. Nikdo tam nechodí rád...
Já jo.
Jsou tam velice podobné skupiny lidí, stařenky, maminy, dělníci...
Jen ta krajina za oknem se nehýbe :-)
Takže ještě jednou dík, že je na světě někdo, kdo mi připadá normání a milý a tak vůbec :-)

4 Joina Joina | Web | 23. září 2016 v 14:18 | Reagovat

Vlaky jsou super a i pěkné. Dříve jsem často vlakem jezdila linku Jihlava-Praha.
Ale co jsem ještě nikdy nevyzkoušela a moc ráda bych to chtěla zažít je jízda vlakem v horských částí nebo kde je moc nádherná krajina a výhled z toho kupéčka  by bylo něco užasného prostě :)
Ale já více zbožňuji autobusy a je to moje všecko.

5 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 23. září 2016 v 14:25 | Reagovat

Když mě je ve vlaku vždycky smutno. A nesnáším vlaková nádraží, protože tam je mi smutno úplně nejvíc.

A navíc mě jednou uklízečka na nádraží zamkla na záchodech a někam si odešla.
Vážně moc příjemný zážitek :D

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. září 2016 v 15:16 | Reagovat

Vlak mám spojený s výlety s babičkami - takže se skvělými vzpomínkami. Proto jezdím vlakem hrozně ráda a miluju nádraží. Nedávno mi udělalo obrovskou radost, když jsem zjistila, že se na brněnské nádraží vrátila brněnská znělka. :)
Ale chápu i ty, kdo cestování vlakem nenávidí. Vlaky ČD jsou špinavé, často mají zpoždění, za které se ani nikdo neomluví, navíc jsou dražší než konkurence. Takže když mám jet do Prahy, radši volím příjemné autobusy Student Agency (pardon, RegioJetu), protože jsou levnější, čistší, jezdí včas, a když ne, mile se za to omluví.

7 Kočička Kočička | Web | 23. září 2016 v 15:51 | Reagovat

[3]: Děkuju za chválu... Fronty na úřadech jsou samy pro sebe... Já je mám ráda, ale znechucuje mi je představa toho jednání na konci fronty. :-D

[4]: Jojo je věčná škoda, že už nejezdí ty krásné staré vláčky kolejáčky po horách... Jako ve starých filmech... :-)

[5]: Ten zážitek ti teda rozhodně nezávidím... Záchodky na nádraží jsou to jediné co mě na vlacích znechucuje...

8 Jeeperka Jeeperka | Web | 23. září 2016 v 17:19 | Reagovat

Mám to stejný, vlaky jsou prostě nejlepší odreagování :') Miluju dlouhé jízdy vlakem, ale hlavně miluju, když můžu jet nějakým pěkným starým vlakem i se psem.

9 Autorčin bratr :D Autorčin bratr :D | 23. září 2016 v 18:04 | Reagovat

Já taky nejradši jezdím vlakem sám.

[2]:

10 I am Jane I am Jane | Web | 23. září 2016 v 18:08 | Reagovat

Já jela vlakem asi jen jednou, ale radši mám auto :)

11 Nemessis Nemessis | 23. září 2016 v 18:45 | Reagovat

Wow, nejdřív jsem si myslela, že to bude blbost, co ve vlaku, ale když jsem to přečetla? No, pokud nemáš teda přítele, tak ti to třeba vyjde s tím  průvodčím :D
Pěkný článek.

12 Jana Jana | E-mail | Web | 23. září 2016 v 22:05 | Reagovat

Když mám volit mezi busem a vlakem, vždy volím vlak. Částečně i z toho, co píšeš :) Jsem ve vlacích odmalička, část mé rodiny je od železnic ...

13 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. září 2016 v 22:37 | Reagovat

S vlakem nemám velké zkušenosti, protože kudy jezdím, tudy vlak nejezdí :) je mimo mé cestovní trasy.
Ale jako malá jsem jím cestovala do Polska. Svým způsobem na to vzpomínám i nevzpomínám ráda. Ve vlaku se mi právě dělávalo často špatně. Ale měla jsem ráda ta kupé a zelené sedačky. A vadilo mi, když nám někdo zasedl místo u okýnka, které jsme měli zabookované a nikoho to nezajímalo. A ta plejáda jazyků. A ty příšerné záchody. :)

V autobuse tolik zážitků asi nezažiješ, to je fakt. A jednou za čas ten vlak vážně neuškodí.

14 Mini Mini | 24. září 2016 v 6:57 | Reagovat

Drahý dráhy, tohle je myslím si ten nejlepší způsob cestování! Pravidelně dojíždím dvě zastávky do práce a můžu říct to je bomba. Jako malý kluk jsem jezdil vlakem za babičkou a jak že se to jmenuji? Péťa

15 medod medod | 24. září 2016 v 7:05 | Reagovat

Teda Péťo ty jsi jednička! Máme mazlíčka! Z tebe něco bude ty kluku jeden ušatá!

16 Kočička Kočička | Web | 24. září 2016 v 8:29 | Reagovat

[10]: Auto je nesmírně pohodlné a taky jím jezdím ráda, některé trasy dokonce radši... Když zaspím, spěchám, nejezdí tam vlak, mám tunu krámů na odstěhování... tehdy je auto jasná volba... Ale když to jde, tak vlak :-)

[11]: Děkuju ;-) Přítele mám, takže průvodčí u mě nepadá do úvahy... Ale kdyby někdo měl zájem, tak jsem ho potkávala pravidelně každý pátek na trase Brno-Zlín :-)

[12]: Uááá tak to teda závidím... Rodinu na železnici jsem chtěla... U dráhy byl jenom ujo Dodo, kterého jsem neznala a navíc už byl v důchodě :-)

[13]: Jo, zelené koženkové sedadla byly nejlepší. :-) A lidi co jim pojem místenka nic neříká, by se měli popravovat.

17 Jana Jana | E-mail | Web | 24. září 2016 v 8:31 | Reagovat

[Smazaný komentář] Jako malá jsem vždy jezdila na Mikulášskou jízdu vlakem, kde procházel čert, anděl a Mikuláš a celou soupravu táhla historická lokomotiva. Bylo to úžasné... Strejda dodnes pracuje u vlaků :) děda nedávno odešel do důchodu :)

18 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 25. září 2016 v 9:31 | Reagovat

Také miluju pozorování lidí v MHD, nejraději jim vymýšlím životní příběhy. :) A toho průvodčího bych chtěla vidět!

19 bledemodra bledemodra | Web | 25. září 2016 v 12:10 | Reagovat

Úžasný článek. Miluju vlaky a při čtení tvého článku jsem si připadala, jako kdybych to psala já sama. Jen ty jsi to dokázala tak hezky vyjádřit. Nejlepší je vyrazit místo autobusem k babičce vlakem. Je to na tři přestupy a trvá to třikrát tak dlouho, ale když lokálka v létě drncá svým pravidelným rytmem po kolejích, uvnitř je vedro a já cítím vůni obilí a cesty (a brzdový kapaliny), je to jako krásnej sen.

20 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 25. září 2016 v 17:40 | Reagovat

Kdybych jela naší lokálkou bez sluchátek, tak mi asi prdne hlava z toho rachotu. A nejhorší je to v létě, když je ještě potřeba mít otevřená okna. To se ani nepoukouším s někým mluvit, protože ho neslyšim. To se fakt nedá, což je škoda. Ale na druhou stranu, hrozně ráda poslouchám písničky, koukám z okna a představuju si vlastní klipy. Ale v rychlíku... zásadně s počítačem nebo knížkou (je strašně super, že už aspoň někde jsou v rychlíku zásuvky!). Nic mě neotravuje tolik, jako když se se mnou snaží někdo cizí mluvit nebo na mě čučí. Já na něj zvědavá nejsem, tak ať si to nechá pro sebe, fakt ne každej je natolik společenskej, aby měl zájem o zájem cizích lidí. Já teda rozhodně nejsem a mrzí mě, že na mé trase nemají rychlíky tiché vagony. Ty bych jen uvítala, kdyby tam nikdo nekrafal. Jak v pátek ve studentovi, je neuvěřitelné, že ta ženská vydržela hodinu kvokat a přitom nesnesla ani jedno vejce. Jediná přednost vlaku před autobusem je větší pohodlí. Jet vlakem dvě hodiny mi nedělá problém, jet autobusem dvě hodiny... už dřevěním.

21 Freea Freea | Web | 26. září 2016 v 9:44 | Reagovat

Pokérovaní, černí, punkoví nebo jakkoli podobně se vymykající jedinci jsaou ti nejlepší. Nemám s nimi jedinou špatnou zkušenost, oproti těm ,,správným a slušným".

Jinak podobně miluji cestování po vlastní, motorkové, ose. Krajina, vesničky, ticho kromě motoru, svoboda. naprostá a dokonalá volnost.

22 Matej Matej | Web | 26. září 2016 v 19:40 | Reagovat

Vlaky mají své kouzlo, které nic nezasype. Tak jak autor píše a nechává se unést. Je vidět, že je zbožňuje :)

23 Snapeova Snapeova | Web | 30. září 2016 v 11:14 | Reagovat

Krásný článek. Já u vlaků pracuji a taky je miluji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama