Mít názor...

17. srpna 2016 v 13:55 |  Fejetony
Mít názor je moderní. Mít názor na všechno je nutné. Uprchlíci? Ale jistě, já si myslím, že... Homosexuálové? Zcela souzním s tvrzením, že... Globální oteplování? A víte v, že... Maruna od vedle přibrala? No to bude tím, že...
Všichni musejímít názor na všechno. Onehdy jsem v kavárně byla svědkem situace, kdy slečna, očividně v návalu zoufalé touhy vypadat inteligentněa sečtěle, rozebírala Zápisky z mrtvého domu.
"On ten Fidor Dostájevský předběhl svou dobu. Psát o mrtvolách a pitvách se tehdy nenosilo, vlastně nikdo pitvy neprováděl a nikdo netušil, jak lidské tělo funguje. A on o tom napíše celý román, jako chápeš to jak to bylo pokrokové?"
Byla jsem v pokušení poslat jí po servírce lístek na němž by stálo:
  • FJODOR M. DOSTOJEVSKIJ
  • Mrtvý dům je zde myšlen jako věznice/gulag, nikoliv márnice.
  • První pitvy se provedly už na nejstarších univerzitách v 11./12. století, přestože se od nich později upustilo. Od konce 16. století už se provádějí pitvy veřejné.
  • Prve si to přečti, než o tom budeš vést rádoby učenou přednášku.
Mám dojem, že říct Promiň o tomhle nic nevím., je ostuda. A tak se množí diskuze založené na převzatých názorech celebrit, politiků a jiných veřejných činitelů. Proč by se měl někdo zamýšlet a pokoušet se vytvořit si vlastní názor, když stačí naklikat adresu do vyhledávače a vybrat si z názorů už formulovaných? Tyhle lidi jde naštěstí snadno odhalit. Prostou otázkou Proč.

"EET je naprostá katastrofa a Babiš je debil."
"Ano, s tím souhlasím, proč si to ale myslíš?!
"Ehm... No já... Psali to na idnes.cz"
"Aha, tak to jo. Měj se hezky a už mi nikdy nepiš."

Druhým pilířem dnešních diskutérů je zarytá zatvrzelost. Mít názor je nutné a neustoupit ani o píď je nezbytné. Co na tom, že v rozumně vedené debatě, byl onen názor vyvrácen argumenty, fakty a zcela rozcupován. Neustoupit, neustoupit, neustoupit. Ano, nebe je zelené a tečka. Nebudu se dívat nahoru. Je zelené!

Nechápu to. Vždyť změna názorů a paradigmat je přirozenou součástí vývoje lidstva i jednotlivce. Dřív si lidé mysleli, že Země je placatá a středem vesmíru. Vždyť i vy jste byli před pár lety předsvědčeni o tom, že máma ví všechno a umí vyčarovat Kinder vajíčko. Změna názoru je nutný předpoklad pokroku. Jistě, že se může ukázat, že změněný názor byl krok vedle a je třeba vrátit se k původní tezi, ale i to je pokrok. Chybovat je lidské. A není ostuda chybu uznat.
Tedy, aspoň jsem si to myslela.
I já jsem měla problém s tím uznat, že jsem se mýlila. Vlastně se to opatrně učím až v posledních letech. A pořád mi to ještě nejde. Když se zmýlím, tak zamručím směrem ke svému rameni se sklopenýma očima: "Hmm... No jako... Asi jsem neměla pravdu... A... Ehm... Měljsijity." Ale lepším se. A rozhodně se snažím si názory utvářet tak abych se za ně nemusela stydět a uznávat porážku tak často. Než něco přijmu jako svůj názor tak zjišťuju, hledám různé úhly pohledu, názory odborníků a Ruperta Murdocha, snažím se ověřit si to ze všech stran a zjistit si co nejvíce argumentů, kterými pak budu moct svůj názor v diskuzi podpořit. A vychází mi to. Aspoň sama před sebou můžu s klidem říct, že si za svým názorem stojím. A že se za ně nestydím.
Myslím, že ikdyž spousta lidí se za svoje názory občas stydí, tak je stejně nezmění, protože se víc stydí říct Neměl jsem pravdu. Vystoupit a uznat chybu, omyl, je těžké. Obzvlášť dneska, když se všude vyžaduje dokonalost, přesnost a neomylnost.
Kdo uzná svůj omyl a změní názor je oportunista, srab nebo slaboch bez silného přesvědčení.
Nesouhlasím. Naopak si myslím, že největší projev síly a rozumu je uznat, že jsem neměl pravdu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronika Vé Veronika Vé | Web | 17. srpna 2016 v 18:24 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím!
Dneska je prostě "in" mít svůj názor stůj, co stůj, ale kdo ho má podepřený nějakými argumenty, fakty atd?
I pro mě je těžké uznat, že jsem se mýlila a popravdě nemám ráda, když mi můj názor někdo oprávněně vyvrátí. Ale co s tím. Tak to prostě je a jak píšeš, člověk by měl uznat a naučit se, že se zmýlil.

2 RaTTvs. RaTTvs. | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 12:46 | Reagovat

Vzpomněla jsem si na svýho dědu. Byl hodně zásadovej. Jednou při hádce prohlásil: "já jsem stoprocentní člověk a nikdy se nemýlím."  Jaký bylo překvapení, když pak po čase přišel, uznal svou chybu a omluvil se. Vážila jsem si ho pak víc, než kdyby byl fakt stoprocentní. :)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 14. září 2016 v 11:07 | Reagovat

Vadí mi v tomto směru třeba i literatura, moderní, která mele spoustu sr*ček a to, co je v ní uvěřitelné, je bez jakékoliv citace převzato jinému autorovi ...

4 Karol Dee Karol Dee | Web | 14. září 2016 v 12:14 | Reagovat

S takovou zatvrzelostí se setkávám neustále. Pořád se totiž (nepoučitelně) pouštím do osvěty o tom, ať lidi nekupují psy bez průkazu původu, že je to špatnost; proč by neměli krmit svou kočku Whiskasem; že uzavřený náhubek ohrožuje život psa a tak dále. Přijde mi, že lidé jsou obzvláště hákliví na svá zvířata, a jaksi vždy věří tomu, že dělají to nejlepší. A jsou schopni se o tom hádat do krve.

5 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 14. září 2016 v 14:02 | Reagovat

Jsem schopná klidně změnit názor, ale rozhodně, když se s někým bavím, tak mě musí daná osoba stoprocentně přesvědčit o tom, že můj názor je špatný, což se ve velké většině diskuzí nestane. Jsem schopná změnit názor, ale musím mít k tomu pádný důvod.. musím být zahlcena tunou argumentů, proč je můj názor špatný. Když ale s někým nesouhlasím, není to důvod, proč se s ním nebavit, protože i z blbého názoru si mohu něco odnést.. nemusí být zkrátka blbí úplně celý ("nevyleji s vaničkou i dítě"). Někdy to bývá ale také tak, že když diskutuji trvám si na svém názoru, ale když si to později srovnám..roztřídím svůj názor někdy změním a nebo si ten stávající poupravím, jak si myslím, že by se můj názor mohl přiblížit Pravdě.. "správnému názoru" (dávám to do uvozovek, protože.. Co je vlastně správný názor?) Nesnáším ovšem lidi, kterým řeknete argumenty, proč je jejich názor špatný a oni řeknou.. "Mýlíš se seš ještě prcek" nebo " Tvůj názor je blbost, nemáš zkušenosti." To mě skutečně dokáže naštvat, nemám problém s tím změnit svůj názor, ale tyhle debilní argumenty mi skutečně nestačí.

6 Jane Jane | Web | 14. září 2016 v 14:26 | Reagovat

Mýlit se a  chybovat je naprosto lidské. Dokonce i měnit názory. Taky se mi to občas stává, např. na základě svých vlastních zkušeností. A někdy musím svůj názor poupravit, protože mě někdo přebije svými logickými argumenty.
Já se snažím vyslechnout názory jiných, ale zároveň si vytvářet na věci i své názory, třeba na základě nějakých studií atd.
Ten, kdo o sobě tvrdí, že se nikdy nemýlí, buď není člověk nebo já fakt nevím...

7 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 18:01 | Reagovat

Souhlas. Já se to taky učím, hlavně ve vztahu je toto důležité, ať už v partnerském, tak kamarádském, nebo jakémkoliv jiném. Občas mi dělá problém chybu přiznat, nechce se mi, ale zlepšuji se. A taky více přemýšlím nad tím, co tvrdím :-).
Super článek!

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. září 2016 v 19:03 | Reagovat

Nojo. Jenže ono je hrozně snadné se utvrdit ve své "pravdě", protože pokud jde o nějaké aktuální téma, argumenty pro ni za tebou přijdou samy v podobě různých článků a příspěvků. A většina lidí ráda vidí, že něco potvrzuje jejich názor, a už nezkoumají, jestli je článek pravdivý.

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 14. září 2016 v 20:10 | Reagovat

Já jsem s přijímáním chyb nikdy neměla problém, občas jsem byla k tomu tak laxní, že jsem se nechávala zastrašit i úplnými blbci. Ale z toho jsem snad už vyrostla.
Ale poslední dobou mám pocit, že když něco řeknu, nějaký názor na nějaké téma, že všichni kolem mě jen klopí oči a bojí se mi nebo se jim hnusí podívat se mi do tváře. Nevím. Nedokáží vystoupit i kdybych mluvila o zeleném nebi. Jednou mi při nezvyklém rozhovoru se spolužákem se kterým se jinak nebavím bylo řečeno, že nikdo neví, jak se ke mně přiblížit, že jsem moc chytrá a oni by si pak připadali hloupě, kdyby mi argumentovali... svět se asi vážně zastavil :/

10 medod medod | Web | 15. září 2016 v 6:54 | Reagovat

Na mrtvém bodě pomůžu k vodě. Proč řešit názory? Nemáte tam tak já půjdu jinam! Ne. Tohle opravdu budoucnost nebude. Vidím to na otázka odpověď.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama