Skoro se stydím

28. února 2016 v 18:06 |  Fejetony
Všude se to objevuje. Při rozhovorech v hospodách. Ve zkušenostech cizinců. V seriózních i méně seriózních článcích, diskuzích a názorech. Někteří jsou na to hrdí, jako na čistě české specifikum. Některé se za točistě české specifikum stydí.
Ta naše malá česká nespokojenost.
Všichni cizinci, které znám registrují tendenci čechů si stěžovat. Říkají: "Ikdyby jsi vyhrál ve sportce, tak si budeš stěžovat, že ses špastně vyspal." A mají pravdu. I moji kamarádi se snaží ty dobré věci, které se jim ději, zahalit do kabátku špatných zpráv.
Někde jsem četla, že to možná souvisí se závistí. Závist je mrcha a většině lidí pamatujících totalitu, kdy všichni neměli nic, sedí za krkem a hodnotí. Asi se to lepší. Ale pořád se stíny závisti vznáší ve vzduchu. Stačí se zaposlouchat do hovorů - holka se značkovou kabelkou si ji nejspíš vysouložila, podnikatel s šesticiferným číslem na kontě se k úspěchu prokradl, politici se nechali zvolit jenom aby mohli krást a protěžovat svoje zájmy.
To už pořádný důvod proto nechávat si svoje dobré zprávy pro sebe.
Taky jsem si tak připadala. Na dotaz Jak se máš?, jsem konstantně odpovídala Na hovno!, jenom tak z principu. Ikdyž vlastně bylo všechno fajn. Možná proto abych nevybočovala, možná proto abych udělala radost dotazujícímu, možná proto aby se mě dotyčný zeptal Proč? a já se mohla rozpovídat o sobě. (Jen si to nemalujte, děláme to všichni.)
Ale v poslední době se něco láme. Už mě nebaví být permanentně ve stavu zatvrzelé naprdlosti. Rámovat všechno do černého sice je lákavé, černá přece zešthíhluje a sedí všem, že! Ale taky je to hrozně únavné. Lidi kolem jsou sice rádi, když mají pocit, že v porovnání s vámi se mají skvěle, ale když jejich kamarád bude pořád pesimisticky zdůrazňovat, že sice svítí slunko, ale ta záře hrozně oslepuje, tak jednou zlomí hůl a řeknou abyste si pořídili sluneční brýle a dali pokoj.
Jednoho dne se mě zase někdo zeptal: Jak se máš? A já zjistila, že se mám super. Ve škole všechno funguje. vyšel mi velký celorepublikový projekt. Dostala jsem na něj peníze, dokonce víc peněz než o kolik jsem si požádala. Ve druhé škole taky všechno funguje. Mám partnera, který jakoby vypadnul z pohádky od Disneyho, jenom ten bílý oř mu chybí. Navíc jsem si ten den koupila novou knížku a fakt dobře se vyspala. Dokonce mě vyjímečně nebolely záda, což je můj chronický problém už od puberty. Najednou jsem neměla ten černý rámeček, do kterého bych svůj život zabalila a tak jsem musela popravdě odpovědět, že se mám fakt skvěle. Že mi všechno vychází a mě se to moc líbí.
Připadala jsem si jako zrádce. I v očích toho, koho tak zajímalo jak se mám jsem četla podivné zklamání. Jako bych tím, že se mám fakt dobře a nemám ani jednu mizernou bolístku, která by to trochu očernila, zklamala jeho očekávání.
A to mě baví. Od té doby jdu proti davu a mám se fakt super.







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama