Může být muž mužem?

12. února 2016 v 14:24 |  Fejetony
Správni chlapi vymreli, ve vojnách aj v posteli, notoval v roce 1992 Pavol Habera. Tehdy možná ještě s nadsázkou, dneska už má bohužel pravdu.
Coby mladá žena v produktivním věku, plná zájmů (a povinností), chuti do života a s náručí plnou lásky na rozdávání, mám spoustu podobně naladěných kamarádek. A často na dívčích drbárnách, taktně nazývaných "studijně pracovní schůzky", propereme kde co a muži jsou nám vděčným tématem.
V poslední době poslouchám čím dál časteji jak je nemožné najít chlapa, který bude aspoň trochu možný mužný. Krásné, chytré, talentované a zajímavé holky si stěžují jedna přes druhou, že dnešní chlapi už nejsou co bývali.
Můžeme namítnout, že jsou zbytečně náročné, ale pokud si mají vybrat partnera se kterým budou ideálně po zbytek života, tak je jistá míra náročnosti a nekompromisnosti na místě.
"Nechci toho moc. Jen aby byl hodný, rozhodný, věděl co chce a uměl přivrtat poličku."
"Mě už je jedno jak kdo vypadá, jenom abych měla pocit, že mám vedle sebe někoho o koho se můžu opřít."
"Nepotřebuju aby mě živil, staral se o moje živobytí, kariéru mám svoji, chci někoho s kým si budu rozumět, kdo se nebude chovat jako zastydlý puberťák"
Tyto hlasy se v mém okolí opakují často. A unisono zaznívá: "Chceme, aby to byl prostě chlap."

Jenže to se snáze řekne než udělá. On totiž ty naše muže, nemá kdo naučit jak být mužem.
Feminismus a emancipace vykastrovaly tradiční mužskou roli živitele a ochránce rodinného krbu. Ženy mají stejně dobré, často i lepší kariéru než muži. Dříve byl muž hlavou rodiny, žena krkem, který hlavou otáčí. Muži odcházeli do bitev a víálek, ale vždy se poslyšně vrátili domů k vyhřátému krbu a milující manželce. Muži byli zbožňováni. Muži by měli být zbožňováni. Láska a obdiv něžného pohlaví je vždy hnaly výš a kupředu. Bez manželky by nebyl telefon, který Bell vynalezl v dobré víře, že přístroj správně přenášející jeho hlas by jí umožnil slyšet. Bez milujících múz by nevznikla většina uměleckých děl.
Muž musí mít něco, co ženě umožní aby k němu vzhlížela a obdivovala ho. Dříve to bylo jednoduché. Muži mohli dosáhnout vzdělání, ženy těžko. Muži mohli vyhrát významné bitvy, ženy nikoliv. Muži tvořili, ženy nikoliv.
Dnes mohou ženy dělat totéž co muži, v mnoha oborech je předčí, čistě proto, že jejich mozek je k některým činnostem lépe uzpůsoben.
Již není důvod muže obdivovat, jen proto, že jsou muži.
Oni totiž muži být nemohou.

Již v nejstarších kulturách bylo potřeba proměnit chlapce v muže a dívky v ženy. Napříč dějinami, ve všech kulturách, probíhaly iniciační rituály, díky kterým se děti stávaly plnohodnotnými dospělými, schopnými navazovat dospělé vztahy.
U dívek tyto rituály zůstaly i v dnešních dobách, jsou totiž vesměs biologického původu. První menstruace je neklamným znamením, že z dívky je žena, schopná počít a porodit potomka. Dalším rituálem u dívek je potom těhotenství a porod dítěte, kdy mladá žena stvrdí svoji příslušnost mezi plnohodnotnými ženami, tím že porodila dalšho člověka, člena společenství.

U chlapců byly tyto rituály nejasnější. Mohlo to být první vlastnosručně ulovené zvíře, první souboj, nebo bitva. V moderní společnosti tuto úlohu typicky zastávala vojenská služba. Zreptejte se maminek a babiček. Dokud neměl chlap po vojně, často ani pusu nedostal, všechno se šetřilo "až po vojně". Po vojně totiž byli bývalí kluci vyzrálejší, rozumnější, uměli vydrhnout koupelnu kartáčkem na zuby, uvařit guláš pro padesát chlapů z půl kila masa a zakopat tank.

Zatímco dívčí rituály odkazují na jejich úlohu matek a pokračovatelek rodu, chlapecké rituály zdůrazňují typicky mužskou roli válečníka a lovce.
A proto se ptám: Jak ti dnešní mladí kluci mají býti muži, když jsme je připravili o roli válečníků a lovců. Když jsme je připravili o vojenskou službu, která sice byla plná šikany, buzerace a byrokracie, ale kluci se pustili máminy sukně a museli se o sebe dva roky postarat sami.

Dnes to dělat nemusí. Vojenská služba se zrušila, ženy už nepotřebují živitele a ochránce a už nechtějí obdivovat své partnery, chtějí být samy obdivovány.
Tak proč by se ten chlap měl snažit.

Únor 2016
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andrea Andrea | 27. dubna 2016 v 12:19 | Reagovat

Viac stupídny článok som ešte asi nečítala. To, že v minulosti bola ich výnimočnosť len vďaka tomu, že ženám boli upierané mnohé práva, aby sa samé mohli sebazdokonalovať (viď možnosť vzdelania, lepšej práce a podobne), neznamená, že by ich samých v dnešnej dobe nemala hnať vlastná motivácia, aby boli "schopnými mužmi".. Rovnako, ako ženy ženie ich motivácia byť "schopné a úspešné ženy", a nielen ako prívesok muža ako v minulosti. Človek, jedno akého pohlavia, by sa mal sám zasluhovať o to, aby bol najlepšia verzia seba samého vo svojich očiach a tým pádom by mohol byť aj mnohými obdivovaný.. Nie je potreba upierať či už jednému alebo druhému pohlaviu niečo, len aby to jedno z nich vynikalo.

2 kocickanejkrasnejsi kocickanejkrasnejsi | 1. května 2016 v 10:28 | Reagovat

Nešlo o upírání práv, nebo o diskriminaci na základě pohlaví.
Já tvrdím, že ženy svým přehnaně ambiciozním honem na stejná práva a feminismem, muže vykastrovali.
Člověk, když je po dlouhé roky za něco peskován a dusán, tak prostě ztratí motivaci.
Hlavně mi ale šlo o to, že v dnešní době prostě chybí něco co by z kluka udělalo muže. Dřív takové procesy fungovaly a byly, dnes chybí a proto máme armádu neschopných bezpohlavních chlapečků žijících do třiceti u maminky. Stejně tak máme ale i armádu ambiciozních, sterilních singles žen, které se v honbě za rovnoprávností vybodly na svoje hraniční riuály (mateřství) a v rámci naplňování svých tužeb a potřeb kastrují nejenom muže ale i sebe samy.
Nenutím nikomu svůj názor, pokud to někoho naplňuje, tak proč ne, jenom mě pak mrzí koukat na výsledek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama