Dívka, která neměla na výběr

14. června 2015 v 10:54 |  Povídky
Stála na setmělém podiu, zády k divákům. Zhluboka se nadechla a zadržela dech, dokud se neozvaly úvodní tony skladby. Zhoupla se v bocích a zdvihla ruce nad hlavu. Podívala se doleva, ale přes ostrá světla neviděla nic. Jenom tušila siluety přihrbených lidí sedících pod podiem. Spustila pravou ruku dolů. Přejela si konečně prstů po tváří, pokračovala po linii krku dolů, dlaní přes ňadra, pas až do klína. Vykročila dopředu na vysokých podpatcích. Trochu se jí zachvěl krok, ale diváci nic nepoznali. Spustila i druhou ruku a znovu zakroužila boky. Natáhla ruce k publiku, jako by je lákala k sobě, ikdyž dobře věděla, že za ní nikdo nepřijde. Cítila husí kůži, která jí vyrazila na zádech. Přitáhla si židli, kterou měla na podiu nachystanou. Obkročmo se nad ni postavila. Rytmus písně zrychloval a přitvrzoval. Na chvilku ztuhla, nohou zlehka poklepávala do rytmu. Pak se zprudka odkročmo posadila na židli. Zaklonila hlavu a dlouhé vlasy ji polechtaly na bedrech. Rukama přejížděla přes svoje křivky, dotýkala se napjaté kůže. Vykopla nohu vysoko nad hlavu a přehodila ji přes opěradlo židle. Postavila se vedle židle a rukama se zapřela o sedadlo. Propnula kolena i záda a zakroužila boky. Diváci na židlích pod ní zajásali. Ještě několikrát zopakovala krouživé pohyby a po chvilce cítila upocené dlaně na svých bocích. Zprudka se otočila a pohlédla do tváře muže ve středním věku. Měl na sobě dobře střižené sako, které bylo ale na mnoha místech ošoupané a zašlé, a džíny. Stál pod podiem a vzhlížel k ní vzhůru. Usmála se na něj a několika pomalými kroky přišla až k němu. Tvář měl muž přímo v úrovni jejích naděr. Vzhlédl nahoru a podíval se na ni. V očích mu četla nervozitu a vzrušení. Pokynula mu hlavou a palec zahákla za gumu svých kalhotek. Jemně ji odtáhla a muž jí vsunul do kalhotek bankovku. Ruka se mu třásla. Ona se na něj naposledy lascivně usmála, olízla si rty a rychle se otočila a přešla na druhou stranu malého podia. Tam poklekla na všechny čtyři a mužům sedícím dole v publiku poskytla nerušený výhled na své poprsí. Propnula se v zádech a naznačila několik rychlých kopulačních pohybů. Pak se zdvihla na kolenou a oběma rukama se dotýkala sama sebe. Muži sedící pod ní ztráceli hlavu. Až na jednoho. Ten seděl, se založenýma rukama a díval se na ni. Na tváři se mu usadil neměnný úsměv se kterým ji pozoroval. V tom úsměvu bylo něco povýšeného co ji hrozně vytáčelo. Ale nemohla se na toho muže přestat dívat. Muži jí mezitím cpali bankovky za kalhotky, a do podprsenky a jejich doteky jí nepřišly tak odporné jako vždycky. Sice nepřestala tančit, ale celou dobu se dívala na toho muže před sebou. A on na ni. Pohledem uhnul jenom jednou a sice když se naklonil k muži, který seděl u stolu s ním a něco mu pošeptal. Tedn druhý muž pokývl hlavou, sáhl do náprsní kapsy a vytáhl odtamtud roli bankovek. Jednu nafialovělou bankovku z roličky odmotal a hodil ji dívce na podium. Jako by se k ní nechtěl ani přiblížit, natož se jí dotknout. Bankovka zůstala ležet u dívčiných nohou. Ona se podívala na muže před sebou. Pokynul jí hlavou jako by ji vybízel aby bankovku zvedla a vzala si ji. Dívka se ještě párktát otočila, pak si přejela dlaní přes prsa, bříško a boky. Otočila se k muži zády a rukou pokračovala níž po svém stehně. Postupně se víc a víc předkláněla, už se dotýkala svého kolene a o chvíli později se dotkla svého kotníku. Stála v hlubokům předklonu, zadek vystrčený vysoko do vzduchu. Muži v publiku začali výskat a pískat. Písnička na terou tančila pomalu končila, dívka jenom na okamžik mezi svýma nohama zahlédla onoho muže. Zvedl se a někam odcházel.
Písnička dohrála a dívka rychle zmizela z podia. Chtělo se jí zvracet. Z doteků těch mužů jí bylo zle. Naštěstí si nikdo příliš nedovoloval, obrovská silueta vyhazovače stojícího u baru, byla pro většinu mužů dostatečnou hrozbou.
Dívka vklouzla do šatny, kde se tísnilo asi pět dalších dívek. Líčily se, povídaly si a smály se.
Dívka si z prádla vytahala bankovky a rychle je přepočítala.
Najednou dívky, které doted vesele halasily, zmlkly. Dívka se otočila. Za ní stál menší snědý muž s pronikavým pohledem a cigaretou vkoutku úst. Dívka mu mlčky podala bankovky, které stále ještě držela v ruce. Muž si je vzal a také je spočítal. Větší část z nich strčil do kapsy a notně zúžený svazek bankovek vrátil dívce.
"Běž. Máš ještě práci." prohlásil pak se silným východním akcentem. Dívka překvapeně vzhlédla. Muž ji hrubě postrčil ze dveří. Na chodbě ji prudkým tržením za rameno otočil a prohlédl si ji. Zasunul jí prámen vlasů za ucho. Srovnal jí ramínko podprsenky. Když byl spokojený chytil ji za ruku a táhl ji úzkou chodbou za sebou. Dovedl ji k salonku, kde měli zákazníci s dívkami soukromí. Byl vybavený malinkým kulatým podiem a ošklivou pohovkou čalouněnou růžovým plyšem. Byla to ohyzdná malá místnost s tlumeným osvětlením, která byla cítit pronikavým chemickým pachem osvěžovače vzduchu s vůní růží.
Muž ji vstrčil do salonku a než za ní zavřel dveře stačil ještě vyštěknout: "A snaž se!"
Dívka osamněla. Posadila se na kraj růžového gauče a čekala. Když se po chvíli pohnula klika, dívka rychle vstala. Dveře se pootevřely a dívka zaslechla útržek hovoru.
"... jak jste si ji přál. Já budu celou dobu tady a postarám se abyste měli soukromí."
"Děkuji."
Dívka nervozně stála veprostřed místnosti. Schůzky s klienty v salonku neměla ráda. Jistě byla tu bezpečností opatření aby se dívkám nic nestalo, v pokoji byla instalovaná kamera, která byla neustále pod kontrolou, za dveřmi stál vyhazovač, který mohl agresivní zákazníky vyprovodit, ale stejně si dívka nikdy nebyla jistá co může př soukromých vystoupeních čekat. Navíc v soukromém salonku byli sami dva. Jen ona a muž, který si zaplatil aby se před ním svlékla. Při tanci v sále jí tváře splývaly, mohla se utěšovat tím, že na ni kouká anonymní dav. Zatímco tady získávali muži konkrétní tváře. Chtivé tváře.
Do salonku vešel muž. Byl to ten muž, který se na ni díval už při jejím vystoupení na podiu. Ten muž, který nechal svého přítele aby po ní hodil peníze. Muž s povýšeným úsměvem.
Nadechla se, nasadila profesionální úsměv a popošla k němu. On ji ale gestem zarazil a posadil se na kraj plyšového gauče. Beze slove jí pokynul aby se postavila na miniaturní podium.
Vyhoupla se nahoru a čekala. Ze skrytých reproduktorků se linula portivná, nasládlá hudba, která se opakovala v nikdy nekončící smyčce. Začala tančit. Snažila se co nejménně dívat na něj, protože na jeho tváří se usadil ten protivný povýšený úsměv, který nemizel. Tančila, kroutila se, dotýkala se sama sebe. Po chvíli se zarazila a konečně se na muže podívala na delší dobu. Sestoupila opatrně z podia, tak aby si na vysokých podpatcích neublížila a přešla až k němu. Vlnila boky a zastavila se až tehdy kdy byl od ní na dosah ruky. Zvedla ruku a lascivně se pohladila po nadrech. Zahákla prsty pod ramínky podprsenky a pomalu je stahovala dolů. Podprsenka měla rozepínání vepředu, takže se vysvlékala jednodušeji. Dívka si podprsenku rozepla a nechala ji sklouznout ze svých ramen. Stála před mužem do půl těla nahá, stále se jemně vlnila do rytmu hudby a usmívala se. Usměv byl předstíraný, ale to bylo mužům jedno, jakmile se dívka svlékla měli oči už jenom pro její tělo a zbytek je nezajímal. Chvíli se hladila po prsou až jednou rukou sjela přes bříško dolů a chtěla si sundat i kalhotky. Na podiu v sále se dívky vždy svlékaly pouze do půl těla, nebo zůstávaly v prádle, ale během soukromých vystoupení chtěl zákazník vidět víc, ideálně všechno.
Když ale dívka, začala stahovat níž titérné kalhotky muž řekl: "Dost."
Bylo to poprvé co na ni promluvil a dívku překvapilo jak hrubý má hlas. Po dívala se na něj a viděla, že z jeho tváře zmizel ten povýšený úsměv, který měl celou dobu. Tvář měl staženou odporem a vzteky, mračil se a čelisti tiskl pevně k sobě. Dívka se přestala vysvlékat.
"A co bys tedy chtěl?" zeptala se.
Místo odpovědi napřáhl ruku a udeřil ji, dívka výpad nečekala, ale přesto se jí podařilo ucuknout takže rána ji až tak nebolela. To muže rozzuřilo ještě víc. Chytil ji za vlasy a hrubě s ní smýk k zemi. Dívka ztratila rovnováhu a upadla na kolena. Vykřikla překvapením a bolestí. V duchu se ale uklidnila, věděla, že během chvíle přiběhne vyhazovač, který násilníka vyhodí a pravděpodobně mu pár ran vrátí i za ni. Schoulila se do klubíčka a byla odhodlaná pár ran vydržet a nepouštět se s mužem do křížku. Věděla, že proti němu nemá šanci. Byl větší a silnější než ona.
Muž se nad ní sklonil a zasypal její polonahé tělo ranami. Bil ji do zad, do paží, kterými si chránila hlavu do břicha. Naštěstí do ní nekopal. Zničehonic ji popadl za vlasy a zvedl ji. Dívka klečela a stále se snažila chránit si hlavu. Muž se jí podíval do tváře a v obličeji se mu zračilo opovržení. Plivl na dívku a pravačkou jí dal facku. Dívce vytryskly slzy. Jakkoliv se bití dalo vydržet, tahle rána spojená s plivancem jí tolik ponížila a tvář po úderu tak pálila, že to nevydržela a rozplakala se. Navíc se bála. Vyhazovač už se měl dávno objevit a zachránit ji. Jenže nikdo nepřicházel.
Když její trýznitel viděl slzy, opovržlivě si odfrkl a dívku odstrčil. Upadla na zem a plakala. Všechno ji bolelo.
Muž vstal, narovnal si uzel na kravatě a vykročil směrem ke dveřím. Na dívku, zkroucenou vedle gauče se ani nepodíval. Odešel a dveře se za ním zaklaply.
O pár minut později vešel dovnitř majitel klubu. Podíval se na ležící dívku kleknul si k ní a pomohl jí vstát. Posadil ji na gauč a sedl si vedle ní. Vytáhl bílý kapesník, osušil jí tváře a otřel rozmazaný make-up.
"Nebreč. Zákazníci tě chtějí vidět pěknou," řekl.
"On... On... Bil mě." koktala dívka "Bil mě a nikdo nepřišel. Ni... Ni... Nikdo." Rozplakala se znovu.
"Vyhazovač byl v sále, neviděl to." podotkl majitel.
"Tak... za ním běžte. Ať za ním někdo jde. A zmaluje mu tu jeho odpornou držku." dívka zvyšovala hlas.
Majiteli ztuhly rysy. "Tak pozor holčičko. Zaplatil za tebe dost peněz."
"Ale zmlátil mě. Vždyť mě mohl zabít." Dívka už pomalu křičela. "Já ho udám. Udám ho. Dám policajtům jeho popis. Ať si ho najdou a zavřou ho. Nemůže chodit po barech a mlátit holky. A..."
Větu už nedokončila. Majitel se napřáhl a udeřil ji do obličeje. Na rukou nosil masivní zlaté prsteny, takže rána ji bolela. V ústech ucítila slanou chuť krve. Postavil se nad ní, chytil ji za ramena a cloumal s ní ze strany na stranu.
"Tak teď mě poslouchej ty malá čubko. Zaplatil za tebe. Zaplatil dost. Zaplatil spoustu peněz aby si s tebou mohl dělat co chce. Ty jsi můj majetek a můžu tě prodat komu budu chtít rozumíš, ty kurvo? Přestaň brečet a sypej zpátky. A pamatuj si, že jestli tě napadne, že bys o tom chtěla někomu povykládat, je mi jedno jestli kamarádce, babičce, nebo zasraným policajtům, tak si tě najdu a pak budeš ještě z prdele ráda vzpomínat na to, jak tě jenom zmlátil. Rozumíš?"
Dívka přikývla a otírala si pramínek krve, který jí vytékal z koutku úst. Zvedl ji jako peříčko, vystrčil na chodbu a poslal ji do šatny.
"Za půl hodiny tě chci vidět na podiu. Budeš učesaná, nalíčená a budeš držet hubu a dělat co se ti řekne."
A dívka šla.

Červen 2015
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiX KiX | E-mail | 25. srpna 2015 v 10:32 | Reagovat

Milé "A"
Tož pěkně :-)
Jen doufám, že nejde o osobní zkušenost.
A jsouc cimprlína, když už jsi si s tím dala tolik práce, co takhle to přejet ve Wordu, nebo v něčem jiném a odstranit těch pár zbytečných překlepů.
Tohle byl první, mnou přečtený, tvůj článek. Přečtu i ostatní a budu tě se zájmem sledovat.
KiX

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama