Volaný účastník hovor nepřijímá

8. března 2015 v 23:38 |  Povídky
Seděli naproti sobě a mlčeli. U kuchyňského stolu, seděli natočení k sobě a zlehka se dotýkali koleny. Ruce měli oba položené na desce stolu, křečovitě sevřené. On se díval do stěny, halvu měl vychýlenou tak aby se nemusel dívat na ni. Ona mu hleděla do tváře a snažila se zachytit aspon jeden jeho pohled, aspon mrknutí koutkem oka. Mlčeli. Mlčeli už několik desítek minut.
Dívka se odhodlala promluvit jako první.
"Mrzí mě to." zašeptala tiše.
On si jenom odfrknul, ale do očí mu vrhkly slzy. Ruku položenou na stole, zaťal v pěst.
"Já jsem nechtěla aby to skončilo takhle." pokračovala dívka.
Tenrokrát jí odpověděl.
"Vážně?" zeptal se hořce. "Vážně jsi nechtěla aby to tak dopadlo? Tak proč ses se mnou rozcházela? Proč jsi se mnou vůbec byla?" Do hlasu se mu vloudil zlý a útočný tón.
"Protože jsem s tebou byla šťastná." vykřikla dívka a vytryskly jí slzy. "Byla jsem s tebou protože jsem byla šťastná, protože jsem tě milovala. Protože jsem s tebou chtěla být napořád. Ale tobě to bylo jedno. Tobě nestačilo být se mnou, proto ses musel tahat po hospodách, proto jsi musel pít, proto jsi na mě byl hnusný, choval ses ke mně jak ke služce. Já jsem se kvůli tobě vzdala všeho, chápeš? Nelíbili se ti moji kamarádi? Přestala jsem se s nimi stýkat. Nelíbilo se ti jak trávím čas? Přestala jsem malovat. Nelíbilo se ti, že netrávíme čas spolu? Ze školy jsem každý den běžela domů, abych ti tu uklidila, uvařila a mohla se o tebe starat. A kdes byl ty? Kdes byl? Seděl jsi v hospodě a chlastal. S feťákama a alkoholikama."
Dívka se přestala ovládat, třásla se a od slz měla mokrý celý obličej. On se nadechl, snad aby něco řekl, nebo jenom proto, aby taky nezačal brečet. Dívka pokračovala, všechen smutek a zloba, které v sobě střádala poslední měsíce se teď draly na povrch. Cítila, že mu musí říct všechno. Všechno co ji trápilo, všechno co ji vedlo k rozchodu. Všechno co v ní zabilo i ty poslední zbytky citu a ona ho teď nemohla ani litovat. Vzmohla se jenom na hořké opovržení.
"Když jsi přišel o práci - podržela jsem tě. Platila jsem všechny účty, přestože jsem na to neměla, půjčovala jsem si kde se dalo. Když jsi půlroku seděl na zadku a nechával ses ode mě živit - neřekla jsem ani slovo. Omlouvala jsem tě, že je těžké najít si práci, že potřebuješ čas. Skákala jsem kolem tebe, vařila ti, uklízela, platila za tebe nejenom nájem a jídlo, ale i ty tvoje opilecké eskapády. Když sis práci našel a sliboval, že zase začneš přispívat na domácnost. Viděla jsem od tebe aspoň korunu? Ne! Všechno jsi propil, nebo vracel dluhy po hospodách, které sis nadělal. Neřekla jsem ani slovo. Utěšovala jsem se, že aspon zase pracuješ. A pak tě zase vyhodili! A ty zase sedíš na zadku a čekáš, že se najde někdo kdo se o tebe bude starat. Kdo za tebe bude platit, komu se budeš moct pověsit na krk a vysávat ho. Ale já už nemůžu. Já už na to nemám. Ani fyzicky ani psychicky. Já... já... si ta-ta-taky zasloužím, aby se o mně ně-někdo konečně postaral."
Dívka křičel čím dál tím víc, zadrhávala se a přerývaně dýchala. Těžko se jí zvládal takový nápor emocí. Ruce složené na stole, křečovitě svírala v pěst a zase rozevírala. Třásla se po celém těle. Slzy jí stékaly po tváři a po krku a ona si je trhanými pohyby mechanicky utírala.
Mladík se poprvé za celou dobu na dívku podíval. I on už bez zábran plakal. Tiše a beze slov na ni hleděl a slzy mu kapaly na tričko. Vstal, chytil dívku do náručí a bez námahy ji zvedl ze židle. Cítil jak je celé její tělo sevřené v křeči, jak se celá třese a slyšel jak pořád dokolečka potichu opakuje:
"Já nechci. Já už nemůžu. Já už to nezvládnu." Odnesl dívku do ložnice a stále plačící ji položil do postele. Přilehl si na kraj a povně ji objal. Dívka se křečovitě snažila odtáhnout a vymanit z jeho sevření. Neměla ale dost síly, neustálý pláč ji vyčerpal. Kopala ho, stočila se do klubíčka, všechny svaly v těle měla napjaté k prasknutí a neustále plakala. Chtěla přestat, uklidnit se, ale nešlo to. Tak plakala, schoulená na posteli, zatímco on ji pevně objímal a pořád si pro sebe opakovala:
"Já nechci. Já už nemůžu. Já už to nezvládnu.".
"Promiň." hlesl zničehonic on.
Dívka zvedla hlavu a podívala se na něj.
"Mě to taky mrzí," pokračoval mladík "Chci abys věděla, že jsi pro mě na prvním místě. Vrátím ti všechny peníze, co ti dlužím. Nechci abys kvůli mně zůstala zadlužená. Hned zítra ti donesu první splátku. Mě na tobě pořád záleží. A mrzí mě, že jsem se k tobě tak choval. Bral tě jako samozřejmost. Nemyslel jsem na tebe, tak jak sis to zasloužila. Omlouvám se." Skončil a chytil dívku za ruku. Políbil ji na mokrou tvář. Pak se zvedl z postele a podíval se dolů na schoulený uzlíček, který ještě nedávno byl jeho přítelkyní.
"Promiň," zopakoval "Zítra ti zavolám a vyřešíme to, ano?"
Mladík se otočil k odchodu, ale ve dveřích do ložnice se zastavil, vrátil se k posteli a na noční stolek položil malou krabičku s logem klenotnictví, kterou vytáhl z kapsy.
"Všechno nejlepší k narozeninám." dodal ještě hořce. Pak odešel.
Dívka počkala až se za ním zaklaply dveře a krabičku opatrně otevřela. Vevnitř na sametovém polštářku ležel jemný zlatý řetízek. Nebyl nijak výrazný, nebo zdobený. Jenom jednoduchá zlatá očka spojená dohromady, přesně tak jak se jí to líbilo nejvíc. Dívka se znovu rozplakala.
A plakala tak dlouho dokud neusnula.
Druhý den ji probudily sluneční paprsky probleskující mezi zataženými žaluziemi. Rozespale zamžourala na hodiny, které ukazovaly půl páté odpoledne. Prospala celou noc a celý den.
Posadila se na posteli a letmo zahlédla svůh odraz ve velkém zrcadle na stěně. Ze zrcadla se na ni díval odraz dívky s příšerně opuchlýma očima, zarudlým obličejem a pomačkanými šaty. Vypadala jako by plakala celou noc.
Vzpomněla si na včerejšek, kdy jí mladík slíbil, že zavolá a vše vyřeší. Nahmatala na nočním stolku mobil a zkontrolovala nepřijaté hovory. Neměla žádný. Zkusmo vytočila jeho telefonní číslo.

A cizí mechanický hlas jí oznámil, že volaný účastník hovor nepřijímá.

Březen 2015
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama