Spievanie mám zo všetkého najradšej....

3. ledna 2015 v 2:35 |  Fejetony
Zpívám. Zpívám ráda, zpívám hodně. Zpívám prakticky nepřetržitě. Zpívám si s počítačem, zpívám si s CD přehrávačem, zpívám s empétrojkou, zpívám bez doprovodu. Zpívám koledy v červenci a trampské songy pod stromečkem. Zpívám si pop, jazz, rock´n´roll, filmové hity, a trochu falešně i operu. Zpívám si i metal, ovšem ten v mém podání zní jako milá popová záležitost.
Ani nevím kdy jsem začala, pravděpodobně už v bříšku jsem si broukala. A když jsem vykoukla na ten širý svět, začala jsem obohacovat repertoár neuvěřitelným tempem. Jako správná vlastenka jsem se naučila pobrukovat několik lidových a národních písní. Pod tónem a mimo rytmus, ale tercie pro správného vlastnece není rozměr.
Moje posedlost se stupňovala a s příchodem do první třídy vyvrcholila. Dodneška si pamatuju všechny hity, kterými jsem tehdy oblažovala své okolí. Ale na prvním místě stále zůstávají Naši králíci, co dupou s úsměvem na líci. Paní učitelka se pro mě stala nevysychající studnou plnou písniček a já ji za to milovala. Pak mě šoupli do hudební třídy a já se musela začít učit notičky, což mě trochu zchladilo.
Teď se moje závislost začíná vracet v plné síle. Nejsem schopná ujít dvacet metrů, aniž bych si nezačala zpívat. Domácí práce vykonávám s písní na rtech. Ne, nebaví mě ani trochu, ale prostě si musím zpívat. Bratříčkovi dobrovolně zpívám ukolébavky, jen abych mohla zpívat i večer. Obávám se však, že zároveň uspávám i sousedovic holčičku o patro výš, protože jsem ještě neobjevila, kde se na mě dá ztlumit hlasitost.
Že je něco v nepořádku jsem si uvědomila, když jsem mluvila s kamarádkou a najednou jsem pociťovala nutkavou potřebu, odpověď na její otázku zazpívat. Klidně na jednoduchou, hloupou melodii, nebo i na stupidní stupnici, ale zazpívat. Pak jsem si představila, tu pěknou vypolstrovanou celu, do které by mě nechali zavřít a tu pohodlnou kazajku, kterou by mi navlékli, kdybych to udělala a odpověděla jsem jí normálně. Doma jsem ovšem neodolala a spustila ještě mezi dveřmi. A hezky nahlas.
V našem domě bydlí samí starší lidé a bojím se dne, kdy je z mého zpěvu trefí šlak. Ne, nezpívám tak hrozně, dokonce prý i velmi pěkně, ale začínám zpívat nečekaně, hlasitě, v nevhodnou denní/noční dobu a můj repertoár je malinko kontroverzní. Utěšuji se tím, že mojí angličtině se nedá porozumět, a česky zpívám málo.
Nedávno mi kamarádi oznámili, že zpívám ze spaní. Prý s tím mám něco dělat. Opáčila jsem, že až oni udělají něco ze svým chrápáním, já zkusím eliminovat náměsíčný zpěv. Myslím, že mi kecali. Ze spaní zpívám jenom za úplňku a ten tedy rozhodně nebyl.

Březen 2010
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama