Oblékala jsem si maminčiny šaty

3. ledna 2015 v 2:26 |  Fejetony
Jako holka jsem si hrála na dospělost. Oblékala jsem si maminčiny šaty s velkým výstřihem. Lodičky, korále, pusu jsem si neuměle natírala rtěnkou. Pak jsem stála před zrcadlem a napodobovala pohyby, gesta a mimiku dospělých. Představovala jsem si, že v sedmnácti už budu ta dospělá, zralá žena, na kterou jsem si hrála. Sedmnáct pro mě byla meta. Práh dospělosti. Moment kdy se z malé holčičky stane žena. Taková, která se umí usmívat na chlapce, která si umí sama objednat limonádu a dává spropitné.
Dnes mi sedmnáct je a téměř žádnou změnu jsem nezpozorovala. Pořád si oblékám maminčiny šaty, jen ten výstřih už mi nepřijde tak velký. Stále nosím lodičky, které mi teď ale padnou o moc líp. Kolem krku si věším pořád ty samé korále po babičce, které se dnes zase vrací do módy. Rtěnku si na pusu matlám pořád, jen ruku už mám jistější. A stále stávám před zrcadlem a napodobuji. Napodobuji gesta kamarádek, mimiku rodičů a chůzi slavných hvězd z televize. Umím se usmívat na kluky, dokonce si i sama dokážu objednat limonádu.
Občas dávám spropitné.
Jen bych občas chtěla utřít rtěnku, korále znovu uklidit do šperkovnice, šaty opatrně pověsit do skříně, aby si maminka ničeho nevšimla, a vyběhnout ven. Vyběhnout ven do světa, kde největším problémem bylo rozbité koleno. Kde nikomu nezáleželo na tom, jestli mám na sobě tepláky od Vietnamců, nebo šaty od Chanela. Kde největším rozhodnutím, jaké jsme museli udělat, bylo, jestli si budeme hrát Stop zem! nebo na schovku.
Když se teď na ulici dívám na děti se kterými jsme se honili a jezdili na kole, vidím téměř dospělé lidi. Lidi, kteří řeší nové, ale stále nepodstatné problémy. Problémy, které se budou hlemýždím tempem blížit k těm, které patří k dospělosti. K těm vážným a důležitým otázkám, které nás teď ještě netrápí, i když už nám zlehka klepou na rameno.
A potom začneme zakládat svoje rodiny. Budeme se usmívat na svoje dcery, které si budou půjčovat maminčiny šaty a budou si zkoušet jejich boty. Budeme konečně tak dospělí, jak jsme si tajně přávali před spaním, když nám bylo osm.

Březen 2010
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama