Láska pod hradem

3. ledna 2015 v 3:09 |  Povídky
Přešel do místnosti, zastavil se v zádveří a pokynul skupině rukou. Pomalu se přesouvali z ložnice do dalšího pokoje. Počkal dokud tam nebudou všichni a pak začal komentovat. Rokokový obraz pastýřky. Sedací souprava potažená hedvábím. Portrét první manželky. Portrét druhé manželky. Benátské zrcadlo s ošoupaným rámem. Nakonec portrétní obraz velkého černého psa.
Odemkl jim dveře na arkádovou chodbu a zároveň je nechal vystoupat po točitém schodišti do dalšího patra. Muzejní sbírky. Prohlídku ukončoval u sarkofágu mumie. Sešli dolů po schodech, na terase se s návštěvníky rozloučil a odemkl hlavní bránu. Návštěvníci se trousili pomalu. Každý si ještě vyfotil výhled z terasy, který se otevíral do širokého okolí. Pak se zřejmě museli rozdělit o svoje dojmy z prohlídky se svými spolunávštěvníky. Otáčeli se jedem k druhému a sdělovali si, že ty podlahy vypadaly uměle a že ty obrazy byly jednoznačně kopiemi. Když tyhle spekulace zaslechl jenom nenápadně protočil panenky. Se všemi se rozloučil a zamknul bránu. Prodral se davem na nádvoří a otevřel dveře s nápisem Pouze pro zaměstnance.
Posadil se na gauč a do sešitu připsal větu Je tato kamenná podlaha skutečně kamenná, nebo je to lino? Pak si vzal knihu, kterou rozečetl a pokračoval ve čtení. Občas zazvonil telefon, kterým jim z pokladny hlásili prohlídky, občas se rozezněla vysílačka, kterou měli u sebe všichni průvodci, kdyby se něco stalo během prohlídek. On si jich nevšímal. Kolem bylo dost jiných, kteří ty zprávy přijímali. Zhruba za hodinu na něj znovu vyšla prohlídka. Vzal si klíče, u brány zkontroloval vstupenky a několika turistům ukázal kam si mají schovat kočárek, aby jim ho během prohlídky nikdo neukradl. Zamkl za nimi pečlivě bránu a vystoupal úvodních šedesát schodů. Cestou míjel návštěvníky, které prudké schody překvapily a tak na různých místech zastavovali a snažili se chytit dech. A terase se zastavil, počkal na všechny a po přivítání začal s výkladem. Seznámil je s prvními doklady o hradu z poloviny třináctého století. Vyjmenoval všechny důležité šlechtické rody, které na hradě sídlily. Popsal jednotlivé stavební etapy. Nepřemýšlel o tom co říká, když začala prohlídka, přimhouřil oči a jakoby mu v hlavě cvakl knoflík, který spustil magnetofonový pásek, začal mechanicky odříkávat text. Občas musel dokonce přestat mluvit a zkontrolovat si, jestli mluví opravdu o místnosti, ve které stojí. Naštěstí si toho málokdy návštěvníci všimli. Zodpovídal neustále se opakující dotazy o pravosti a původu veškerého vybavení. Práce ho bavila, měl rád i návštěvníky, pokud se našel někdo opravdu zapálený a zvědavý, ale ted ke konci měsíce ho už provádění spíš ubíjelo. Návštěvníci mu připadali vlezlí a jejich dotazy hloupé. Prošel s výpravou celé první patro. Rozmáchlými gesty upozornoval na zajímavé části vybavení, nebo výzdoby. Na schodech všechny varoval aby věnovali zvýšenou pozornost svým hlavám a neotloukli si je o snížené rámy dveří. Přesto v patře druhém napočítal tři návštěvníky, kteří si zatlačovali boule. Jen zavrtěl hlavou.
Zbytek prohlídky proběhl bez větších problémů. Klasicky se se skupiou rozloučil na terase a pustil je zpět na nádvoří.
Takhle jeho den probíhal znovu a znovu už celých šestadvacet dní. Přiblížila se pátá hodina a prohlídek ubylo. Ostatní zaměstnanci už odjeli domů, průvodci, kteří nocovali na hradě odešli na ubytovnu. On umyl nádobí, které na průvodcovně zůstalo a vytřel podlahu. Najednou se znovu rozezněl telefon.
"Běž do hradu, zkontrolovat okna a zamknout hlavní bránu." oznámil mu kastelán.
Vzal si z věšáku hlavní klíče a šel. Znovu vystoupal šedesát schodů, ale nahoře na terase se zastavil a rozhlížel se. Krom okolních vesnic, bylo vidět i okresní město, které kdysi patřilo k pozemkům hradu. Vodní nádrž vzdálená několik desítek kilometrů se třypila v odpoledním slunci na obzoru. Kvůli tomuhle zůstával na průvodcovně vždycky poslední. Mohl procházet starými komnatami a sály úplně sám, nikdo ho nerušil, neotravoval otázkami, hradem se rozléhala pouze ozvěna jeho kroků.
Na vnitřním nádvoří zavřel dveře do černé kuchyně, spižíren, zkontroloval mříž vedoucí do sklepů. Do zbrojnice jít nemusel, dveře se zamykaly samy a okénko bylo tak vysoko, že se nedalo otevřít. Odemkl chodbu u knihovny a zkontroloval jestli někde nejsou otevřená okna. Procházel pomalu místnost za místností. Knihovna, kaple, výstava Loveckého práva, pokoj U madony, malý a velký rytířský sál, zástřizlovská pracovna, chodba s prevétem, petřvaldská ložnice.
Otevřel dveře do rokokového salonku s portrétem psa. Když vešel dovnitř, skoro vyjekl úlekem. V místnosti, napůl schovaná za dveřmi stála dívka. Dlouhé hnědé vlasy rámovaly bledý obličej. Na sobě měla džíny a bílou blůzku. Asi se ho taky lekla, protože ustoupila a ještě víc se schovala za dveře.
"Co tu děláte?" zeptal se opatrně.
"Zamkli mě tu." řekla a vystoupila zpoza dveří. Jakoby se osmělila, zjistila, že od něj jí nebezpečí nehrozí a odvážila se opustit svůj kryt. Stále však klopila oči a dívala se do země.
"Já bych mohl...." natáhl k ní ruku se svazkem klíčů. Chtěl jí nabídnout, že ji pustí ven a pomůže jí najít její doprovod, pokud nějaký měla. Větu ale nedokončil. Když začal mluvit, zvedla naráz oči a podívala se mu přímo do očí. V tom pohledu bylo něco zvláštního, něco nepojmenovatelného, co v něm vzbuzovalo touhu.
Nedořekl co chtěl říct, namísto toho k ní přistoupil a jednou rukou jí odhrnul vlasy z čela. Nespouštěla z něho oči. Klíče, které dosud křečovitě svíral v rukou, spadly na zem. Chytil ji jemně za ruku a druhou paží si ji přitáhl blíž. Políbil ji. Jen tak něžně a zlehka. Když ji chtěl pustit, nenechala ho. Přitáhla ho k sobě a přimkla se k němu celým tělem. Objala ho pevně a zabořila mu ruce do vlasů. Bez přestání se líbali a pomalu couvali k té hedvábím potažené pohovce, na kterou dnes tolikrát ukázal a upozorňoval návštěvníky, že je zakázáno se jí dotýkat. Padli na ni a pera pod nimi zaskřípala. Rozepjala si knoflíčky na halence a svlékla se. Jemu pomohla sundat si tričko. Jejich polibky nabíraly na intenzitě, ruce se jim horečně proplétaly, jak se vzájemně zbavovali oblečení.
Najednou byli oba nazí. Ona se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. Pomalu se přetočila až byla najednou pod ním. Aniž by cokoliv řekli, nebo se znovu políbili, pomilovali se. On nevěděl, co se děje. Díval se na dívku, která mu ležela v náručí a přestávala se ovládat. Cítil její prsty na svých zádech, jak se křečovitě zarývají do jeho kůže. Cítil jak mu vychází svými boky vstříc. Díval se jak zavírá oči a zaklání hlavu. Jak otevírá ústa ke slastnému výkřiku. Vyvrcholil těsně po ní.
Když oba znovu otevřeli oči, vyhýbali se pohledu toho druhého. Nevěděl co si o něm bude myslet a co si má vlastně myslet o ní. Mlčky jí podával kusy oblečení, zatímco se sám také oblékal. Z rámu na ně přísně shlížela druhá manželka. Naproti ní její předchůdkyně měla na tváři výraz lehkého pobavení, jakoby chápala, že si nemohli pomoct. Odemkl dveře na arkádovou chodbu a nechal jí projít. Druhé patro už nekontroloval. Sešli mlčky dolů. Na terasu.
Tam se odhodlal. Chtěl jí říct alespoň své jméno. Chtěl se jí zeptat co tam dělala, kdo je a odkud přišla.

Nadechl se, ale než stihl říct jediné slovo, otevřela se brána. Vešel kastelán a když je spatřil vesele prohlásil: "Jdu se podívat co ti tak dlouho trvá. Vidím, že jste se seznámili. Tohle je naše nová průvodkyně."

Srpen 2014
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama