A žili spolu šťastně.... Zaujatá studie romantické četby pro dívky

3. ledna 2015 v 2:28 |  Fejetony
Milý deníčku, jmenuji se Hana/Jana/Veronika a je mi 16/17 let. Jsem průměrně hezká, mám vcelku dobré známky a s rodiči vycházím dobře. Jen jedno mi vadí, že všechny moje kamarádky mají kluka a já ne. Co mám dělat? Nejsem přece úplně odpudivá. Moje nejlepší kamarádka Jolana/Soňa/Marcela říká, že to přijde samo, jednou ani nebudu vědět jak. Ale já bych chtěla už teď.
Takhle začíná 98% všech dívčích románků. Autorka nám hned v prvním odstavci chce naznačit, že tato knih bude o "nás" obyčejných holkách, které nejsou ničím zajímavé. Slyšíte v tom ten podtext? Nějaká úplně cizí ženská nám začne vnucovat, že patříme do stáda konformních nudných husiček. A o pár stránek později nám sdělí, že nudná Hana/Jana/Veronika potkala kluka. Jak jinak, věhlasného děvkaře, známého široko daleko, před kterým každá zdravě uvažující dívka prchne. Autorka naznačí, že takoví jsou všichni. My jsme husičky a oni bezcitné sexuální buldozery. Hana/Jana/Veronika jako správná vychovaná holka, odmítá buranské obtěžování onoho děvkaře a dál se pilně věnuje studiu, přestože po nocích pláče a doufá, že ji hned zítra potká velká láska. Samozřejmě velká láska jen s mladíkem s vyhovujícím kádrovým profilem.
Autorka se tímto snaží naplnit výchovnou funkci čtení pro dívky a neustále zdůrazňuje nutnost vzdělávání. (Hodná holka + dobré známky = magnet pro přitažlivé mladíky)
Poté co dívka s dobrými známkami obejde pár diskoték, (Ano, už od osmdesátých let jsou diskotéky jediné místo kde se vyskytují přitažliví, vzdělaní a vychovaní mladíci.) seznámí se s několika chlapci jejichž exteriér je sice lákavý, ale o duševních kvalitách se dá pochybovat.
Dívka se ještě více pohrouží do sebe, čímž se stane tajemnou, a tudíž ještě přitažlivější pro dnešního moderního mladíka, jenž nemá nic jiného na práci, než loupat z dívky jednu vrstvu tajemství a deprese za druhou. Aby uvnitř našel bytost jež pochybuje o svých kvalitách a půvabech, mladík se nemůže dočkat až onu bytost zachrání a ukáže jí, že je když už ne nejlepší, tak alespoň průměrná.
Autorka ukazuje, že dnešní mladík je citlivý a dokonale splňuje iluze prince zachránce. (Ani náhodou nemyslí jen na sex, vlastně je skoro impotentní, dokud nemůže zachránit alespoň dvě, tři lepé děvy ze spáru strašlivé deprese.)
Dívka je zdrcená, žádný z chlapců nemá ony kvality, jež ona hledá, a když už si napouští do vany teplou vodu aby si mohla otevřít žílu s veškerým komfortem, zazvoní u jejích dveří děvkař ze začátku knihy a zkormouceným hlasem oznamuje, že se od základu změnil, za žádnou sukní už se ani neotočí a dnem i nocí myslí jen na Hanu/Janu/Veroniku.
Autorka naznačuje, že i starý pes se naučí novým trikům, jen aby dostal kostičku.
Nu a Hana/Jana/Veronika padne děvkaři kolem krku, protože věří jeho slovům. Promiluje s děvkařem noc, kupodivu ho i ráno najde ve své posteli. Při východu slunce (symbolika nového začátku) si přísahají věrnost až za hrob, přičemž nám autorka zamlčí, že děvkař měl překřížené prsty.
Tímto románek končí aby nám autorka nemusela sdělit, že po třech, čtyřech týdnech se objevila jiná. Štíhlejší, mladší, blonďatější a děvkaře Haně/Janě/Veronice přebrala.

Duben 2011
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama