Přednášky

2. prosince 2014 v 23:35 |  Povídky
Seděla v lavici, hlavu podepřenou rukama a koukala se na muže před sebou. Už tři semestry chodila pravidelně na jeho přednášky. Tři semestry se týden co týden dívala jak nezůčastněně přednáší davu více či méně zaujatých studentů.
Na někoho s doktorským titulem byl poměrně mladý. Na rozdíl od většiny svých stejně starých kolegů, ale nepřednášel s mírně posměšným arogantním výrazem. Tvářil se vždycky zcela nezúčastněně. Pouze když se dobral v přednášce k něčemu co ho zajímalo zrychlil, mírně zčervenal a rozhlížel se po studentech jestli v nich probíraná látka vzbuzuje stejně nadšení. Jinak se vždyky díval před sebe. Na jedno konkrétní místo v poslouchárně. Na místo přesně naproti němu v druhé řadě uprostřed. Ona na tom místě sedávala posledního půl roku. A dívala se na něj.
Její spolužáci z něj měli legraci. Smáli se mu pro jeho škrobený kamenný výraz a věčně strnulý postoj. Vypadal trochu jako robot, který se nikdy neuvolní. I v obličeji nebyl nijak výrazný. Byl obyčejný. Trochu toporný a obyčejný.
Ale ona ho chtěla.
Chtěla ho od doby kdy si jednou sedla na ono místo přesně naproti němu. Nikde jinde nebylo volno. Seděla tehdy a dělala si poznámky. Pak bezděky zvedla oči a podívala se na něj. A on se díval na ni. Nedělala si iluze, věděla, že se nedívá na ni. Prostě se dívá před sebe. Ale když seděla naproti němu a dívala se mu do očí, pocítila záchvěv silné touhy.
Touha jí vystřelovala z klína do žaludku, propalovala se jí krkem a byla přesvědčená, že se červená.
Od té doby nevynechala ani jedinou přednášku. Podřizovala jim všechen svůj rozvrh a své plány. Ať se dělo co chtělo, prostě musela být na jeho hodinách a dívat se na něj.
Sedávala naproti němu. Nedělala si zápisky. Prostě se mu dívala do očí. A on se díval na ni. Postupem času měla pocit, že se na ni dívá jaksi laskavěji než na ostatní posluchače.
Asi se jí to nejspíš jenom zdálo.
Sedávala tam, usmívala se na něj. Mračila se na něj. Zkoušela flirtovat a natáčela si vlasy na prst a kousala se do rtu tak jak to odpozorovala ve filmech. Klopila oči tak jak to vyčetla v románech. Ale on se na ni prostě jenom dál díval.
Hodina skončila. Vyšla z poslouchárny jako jedna z posledních. Vždycky odcházela mezi posledními, jako by doufala, že jednoho dne na ni promluví. Nepromluvil.
Celý den strávila vcelku obyčejně. Šla na svoje hodiny, vrátila se na kolej, najedla se. Kolem desáté večer se rozhodla, že si zajde do baru. Oblékla se, nalíčila, upravila. Nepřeháněla to tak jako většina jejích kamarádek, prostě si jenom učesala vlasy a nanesla trochu řasenky.
Neměla žádný oblíbný podnik, prostě šla tak jak byla zvyklá chodit, ke škole. Kousek dál objevila zapadlý, malý, tmavý bar a vešla dovnitř. Posadila se ke stolku do rohu a objednala si. Nevzala si sebou knížku a tak se pouze rozhlížela po ostatních hostech a kouřila. V duchu znovu probírala svůj program na další dny, přemýšlela co musí ještě udělat do školy a kdy se dostane na návštěvu k rodičům. Najednou se zarazila. U stolu, nalevo od baru, seděl on. Před sebou měl postavené pivo a něco četl. Prohlížela si ho. Vážně nebyl nijak zvlášť hezký. Seděl prkenně rovně, ruce položené na stole, hlavu skloněnou nad knihou. V obličeji neměl žádný výraz, který by prozrazoval jestli se mu kniha líbí, nebo nelíbí. Prostě četl a vypadal trochu jako socha.
Rychle dopila a objednala si nové pití. Než jí ho přinesli, přemýšlela co udělá. Nevymyslela nic kloudného. Servírka před ni postavila pití. Ona si posbírala svoje věci a šla pomalu k jeho stolu. Byl k ní otočen částečně zády a neviděl ji. Všiml si jí až v momentě kdy dosedla vedle něj. Překvapeně vzhlédl.
"Dobrý..." začal, ale než stihl pozdrav dokončit, zakryla mu dlaní ústa, jako by ho chtěla umlčet.
"Ahoj." dívala se mu do očí a jemně stáhla ruku, kterou mu držela přitisknutou na ústa.
"Ale..." zkusil to znovu a ona mu znovu zabránila dokončit větu.
"Ahoj." zopakovala znovu a upřeně se na něj dívala.
"Ahoj." pozdravil ji taky když mu dovolila mluvit.
"Pamatuješ si mě?" zeptala se.
"Ano."
"To je dobře."
Chilku mlčeli a dívali se navzájem do očí. On strnulý, jakoby vyděšený z jejího nečekaného vpádu do jeho soukromí. Ona zmatená jeho mlčením. Neměla to dělat? Co si myslí? Proč nemluví?
"Co to čteš?"
"Joyce."
"Aha."
A zase seděli mlčky. On měl ruce stále položené na stole a ona mlčky položila jednou svou dlaň na jeho.
"Co to..." začal větu, ale ona mi opět přitiskla ruku na pusu. Nechtěla aby se vyptával, nebo mluvil. Chtěla s ním prostě být. Zastavila okolo procházející servírku a požádala o účet. Zaplatila za oba dva.
Vstala, oblékla se a čekala. Pochopil a také se oblékl. Vyšli před bar.
"Kde bydlíš?" zeptala se prostě.
Mlčky jí pokynul dopředu. Šli vedle sebe a nic neříkali. Ona se ho opatrně, téměř stydlivě chytla za ruku a přitiskla se k němu. Neodtáhl se.
Zahli párkrát za roh a zastavili před omšelým secesním domem s kovanými dveřmi. Odemkl a vyvedl ji do druhého patra. Otevřel dveře a nechal ji vejít první. Zavřel za sebou dveře a rozsvítil v předsíni. Stáli naproti sobě.
Otevřel pusu, snad aby něco řekl, ale předběhla ho.
"Nemluv. Nic neříkej. Prostě... Jen mlč."
Zarazil se a přišel blíž k ní. Vztáhla k němu ruku a svlékla mu bundu. Dotkla se jeno tváře. On si ji přítáhl blíž a políbil ji. Zatímco se líbali, hořečně ze sebe svlékali oblečení. Nepřestávali se jeden druhého dotýkat, líbat ani když šli do ložnice.
Milovali se. Tu noc se milovali několikrát.
Ona odešla ráno ještě za tmy. Počkala až vedle ní usne, opatrně aby ho neprobudila se vymanila z jeho objetí, posbírala své oblečení a odešla tak potichu jak jen dokázala.
Nevěděla proč odešla aniž by se rozloučila, celý ten večer byl divný. Milování bylo fantastické, takové jako si ho představovala. Konečně ho měla, objímala ho, hladila po zádech, tiskla se k němu. A přesto musela odejít.
Celý týden chodila jako ve snách. Většinu přednášek vynechala a čekala jako na trní až příjde "jeho" hodina.
Ten den se od rána několikrát převlékla, dvakrát vysprchovala a asi storkát si přeříkala co mu po přednášce řekne. Chtěla se omluvit za to jak utekla, chtěla se zeptat jak se má a třeba si domluvit normální schůzku.
S těmihle myšlenkam přišla na hodinu a sedla si na to místo přesně naproti němu. V zádech ji jemně mrazilo, když si vybavila jeho pohled. Usmívala se a těšila se na to.
Přednáška začala. A on se díval jinam.

Březen 2014
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama