Milujeme se jenom ze zvyku

2. prosince 2014 v 23:37 |  Povídky
Žil jednou jeden muž. Žil velmi nudný život. Pracoval v úřadě. Nadřízeným se vyhýbal, a proto neměl moc nadějí na povýšení, které by jeho životu dalo nový impulz. Bydlel v třípokojovém bytě, choval rybičky. Doufal, že jeho život dostane s péčí o živého tvora smysl. Nedostal. Měl ženu, bylo to jeho první děvče, a tak si ji vzal. Měl pocit, že se to od něj čeká. Žili spolu dvacet skoro beze slova. Jeho žena byla v domácnosti, vždy měla pečlivě uklizeno a navařeno. Jako každé ráno muž odešel do práce. Seděl za stolem a podepisoval žádosti, které předkládali lidé, kteří přicházeli a odcházeli, usmívali se na něj, mračili se a nadávali mu. Žádosti, které mu předkládali pánové ve střízlivých oblecích, i ženy v decentních šatech. Představoval si, že jejich životy jsou zajímavé. Chodí s přáteli na obědy, zatímco náš pán si nosí obložený chleba z domova. Večer vyvedou manželky a manžely do restaurací, kde si, jaké vzrušení, objednají biftek a víno. A v noci se spolu milují. Pán si to všechno představoval bez emocí, jako film se špatnými recenzemi, na který šel jen aby mohl říct, že je skutečně špatný. Podepisoval žádosti svým střízlivým podpisem. Poobědval svůj obložený chléb a dával pozor aby mu drobečky nepadaly na stůl. Po pracovní době šel domů. Přišel v obvyklou hodinu, ve dveřích na něj čekala žena. Neusmívala se, jen mlčky natáhla ruku a vzala mu kabát. Pověsila ho do skříně a počkala až se přezuje do bačkor. Následovala ho do obývacího pokoje a když si sedl do křesla podala mu noviny. "Jaký byl den?" zeptala se ploše. "Jako vždy," odpověděl pán. Tím jejich konverzace skončila. Bylo to stejné jako každý jiný den, celých dvacet let. Žena odešla do kuchyně ohřát večeři. Za pár minut se objevila ve dveřích a významně se dívala, zatímco pán skládal noviny a zvedal se z křesla.Večeřeli mlčky. Pán polykal bezmyšlenkovitě sousta. Neměl tušení co jí. Měl pocit, že mu každé sousto těžce padá do žaludku, jako by jedl olovo. Dojedl a tiše poděkoval za jídlo. Vrátil se do obýváku a sedl si zpět do křesla. Nečetl už noviny. Jen seděl. Přesně v devět hodin vstal a šel do ložnice. Mlčky se svlékl a oblékl si pyžamo které dostal od ženy k narozeninám. Bylo to velmi ošklivé pyžamo. Ale pán si ho přesto oblékal rád. Měl pocit, že to jeho ženě dělá radost. Ulehl a mlčky čekal až přijde jeho manželka. Přišla, jako každý den, už převlečená do noční košile. Stejné jakou nosila jeho matka. Lehla si na svou stranu postele a pečlivě se přikryla. Mezi nimi byla mezera. Oba si úzkostlivě dávali pozor, aby se jeden druhého ani nedotkli. Nepopřál jí dobrou noc. Nedělal to nikdy. Zhasl lampičku a otočil se čelem ke stěně. Z druhé strany postele slyšel povzdech. Usnul.


Druhý den vstal jako vždy. Jako vždy už jeho žena připravovala snídani a kuchyní voněla káva. Sedl si ke stolu a za chvíli už mu žena předložila smažená vajíčka. Neměl rád smažená vajíčka, ale nechtěl svou ženu popudit. Snědl snídani a v ložnici se oblékl. V koupelně si vyčistil zuby a pročísl si vlasy. Nijak se nepokoušel zakrýt postupující pleš. Jeho žena čekala u dveří, v ruce jeho aktovku, ve které už byl připravený jeho obložený chléb. Přes druhou ruku měla přehozený jeho kabát. Vzal si ho od ní a oblékl se. Obul si ošoupané, ale pečlivě vyčištěné polobotky a vzal si aktovku. Neotočil se ve dveřích aby se rozloučil. Jeho žena ho pozorovala, ale neusmívala se.


V kanceláři pán zase pozoroval lidi, kteří mu předkládali své žádosti. Opět si představoval jejich vzrušující životy. Představoval si je stejně jako vždy. Obědy. Přátelé. Večeře. Biftek. Víno. Milování. Jeho den poklidně plynul. Obědval svůj chleba, když mu z něj vypadlo vajíčko a žloutek zanechal šmouhu na jeho kravatě. Pán se rozčílil. Jeho žena mu nikdy do chleba vajíčka nedávala. Teď má na kravatě šmouhu a bude u klientů budit dojem, že je nepořádný. Nikdo nemá rád nepořádné úředníky. Byl z celé záležitosti tak rozrušený, že požádal svého šéfa o dovolenou po zbytek dne. Řekl, že musí k lékaři. Poprvé za dvacet let lhal svému zaměstnavateli. Jeho nařízený ho pustil a pán odešel z kanceláře. Nevěděl kam by měl jít. Jeho žena ho bude čekat až v obvyklou hodinu. Teď by jí jistě jen rozzlobil svým časným příchodem. Naproti budově ve které měl kancelář byla restaurace. Nijak zvláštní restaurace. Pán nevěděl proč, ale šel přímo dovnitř. Posadil se v koutě a čekal. Když přišel číšník, objednal si polévku, přestože už obědval svůj chléb. Mlčky snědl polévku. Chutnala mu. Zaplatil a nechal číšníkovi malé spropitné. Procházel se po městě. Sedl si na lavičku na náměstí a pozoroval holuby. Přišli mu krásní, mnohem hezčí, než jeho hloupé rybičky. Seděl na lavičce dlouho a poprvé po dlouhé době se usmíval. Čekal až bude čas jít domů a poprvé po dlouhé době se domů těšil. Jeho žena čekala ve dveřích. Pán se usmíval a na uvítanou se pokusil ji políbit na tvář. Překvapeně ucouvla. Pán se zatvářil ublíženě, ale nic neříkal. Přezul se, a svlékl si kabát. Jeho manželka je mlčky uložila na místo a čekala až půjde do obýváku jako obvykle. Pán tedy šel, ale neposadil se jako vždy, u křesla se zastavil a promluvil."Oblékni se. Půjdeme na večeři do restaurace."Otevřela ústa aby protestovala, že má uvařeno, ale nakonec mlčky poslechla. Odešla do ložnice. Po chvíli se vrátila ve slavnostních šatech, pán se na ni se zalíbením díval. Dokonce se i nepatrně nalíčila a připjala si perlové náušnice, které jí daroval k výročí. Sám si rychle převázal kravatu a vzal lepší sako. Počkal než se obuje a zamkl dveře. Nabídl jí rámě a ona je lehce rozpačitě přijala. Šli do blízké restaurace. Pán vlastně ani předem nevěděl kam ji chce vzít, ale tahle restaurace byla vhodná. Ne moc nóbl, ale ani ne moc obyčejná. Přišel servilní číšník a pán objednal víno. Jeho žena celou dobu seděla naproti němu a mlčky ho pozorovala. V očích měla zvláštní výraz. Možná se i trochu usmívala, ale v jejich rysech bylo už těžké číst. K jídlu pán oběma objednal biftek. Přesně jako ve svých představách. Jedli. Mlčeli, ale poprvé po dvaceti letech si byli blízcí. Dojedli. Číšník se ještě několikrát přišel přesvědčit, že je všechno v pořádku. Pán viděl, že jeho manželka si užívá momenty, kdy nemusí obsluhovat u stolu, nýbrž je obsluhována. Pán zaplatil a pomohl své ženě do kabátu. Přišli domů, oba se vysvlékli, a lehli si do postele. Pán se chystal otočil ke zdi jako každou noc."Dobrou noc," ozvalo se tiše z druhého konce postele. Pán se překvapeně otočil ke své ženě. Ležela, koukala se do stropu a červenala se. Pán se natáhl a neobratně ji pohladil po tváři. Jeho žena se na něj podívala, usmála se a odstrčila peřinu. Vyložil si to jako pozvání a s velkými rozpaky se k ní přiblížil. Rozepjala mu knoflíčky u pyžama a on jí vyhrnul košili. Milovali se. Víc než akt lásky připomínalo jejich milování rozpačitý souboj dvou nesourodých sil. Po žalostně krátké chvíli se pán svalil na svou stranu postele otočil se ke zdi a usnul. Ráno vstal jako vždy. Jako vždy už jeho žena připravovala snídani a kuchyní voněla káva. Sedl si ke stolu a za chvíli už mu žena předložila smažená vajíčka. Neměl rád smažená vajíčka. Ale neřekl nic.


Prosinec 2011
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama