Dívka, která chtěla děti

2. prosince 2014 v 23:33 |  Povídky
"Chci dítě." řekla rozhodně a podívala se mu pevně do očí.
"Já ne." odpověděl stejně pevně.
"Tak co budeme dělat?" zeptala se.
"Počkáme." usmál se a pohladil ji po tváři. Vstal z postele a začal se oblékat. Ona ležela v posteli a dívala se na něj. Byl velice pohledný. Navíc byl hodný, vtipný, měl spoustu přátel a vydělával dost peněz na to, aby nemusela pracovat.
Byli spolu už pět let a byli šťastní. Až na otázku dítěte se vždycky ve všem shodli a rozumněli si. Ale ona cítila že jí něco chybí. Bylo jí skoro dvacet osm let. Většina jejích kamarádek už tlačila kočárek a zabývala se kily navíc, které zůstaly po porodu a nešly dolů. A ona to chtěla taky prožít.
Jenže on o tom nechtěl ani slyšet. Tvrdil, že se mají dobře tak jak se mají a dítě navíc změní celý život od základu. Nebyl připravený něco ještě měnit. Alespoň tak jí to řekl.
Měli krásný byt, nové auto, každý víkend chodili na romantické večeře, dvakrát za rok jeli na dovolenou. Nemohla si stěžovat, měla se líp než její přítelkyně. Ale ona se cítila nespokojená.
Vadilo jí, že nepřijímá její argumenty, že se nesnaží pochopit její úhel pohledu.
Počkala až odešel do práce a vstala z postele. Uvařila si kávu a z ledničky vytáhla jogurt. Nasnídala se a v koupelně se upravila. Pustila si DVD s lekcemi jógy a dvě hodiny cvičila a relaxovala.
Převlékla se a objednala si oběd. Pak zavolala kamarádce a domluvila si s ní schůzku.
Šly do kavárny, posadily se venku na zahrádku a objednaly si kávu. Kamarádka přivedla i svou tříletou dcerku, takže neměly moc klidu na rozhovor, ale nevadilo jí to. Mnohem raději si hrála s holčičkou.
"Ty bys stejně byla skvělá máma." poznamenala její kamarádka jen tak mimochodem, když se loučily. Ona se jenom smutně usmála. Jistě, že by byla dobrá máma. Ale co mohla dělat? Otěhotnět proti vůli svého partnera? Na to si netroufala, měla ho ráda a nechtěla ho takhle podvést.
Přišla domů, pustila si televizi a začala připravovat večeři. Čekala, až se přítel vrátí z práce domů. Kolem půl osmé večer nachystala jídlo na talíře a upravila stůl. O deset minut později byl její partner doma a zasedli spolu k jídlu. Nemluvili. Nerad si povídal u jídla. Když dojedli, sklidila ze stolu a otevřela láhev vína. Stulila se k němu na gauči a poslouchala jaký měl den. Ráda ho poslouchala když jí vyprávěl o kolezích, své práci, nadřízených a klientech.
"Proč nic neříkáš." zeptal se jí náhle.
"Ale jenom tak."
"Nic není jenom tak. Když ženská řekne, že jenom tak, tak se vždycky něco děje." naléhal.
"Ale pořád přemýšlím nad tím jak jsme se ráno bavili o miminku." špitla nesměle.
"Už zase začínáš?" zeptal se a náhle vypadal unaveně a snad i trochu rozzlobeně. "Myslel jsem, že jsme to všechno vyřešili. Na dítě teď nemáme čas. A navíc kdo by se o něj staral?"
To ji rozčililo. "No kdo by se o něj staral? Já přece, stejně jsem pořád doma."
"Tak tobě to nevyhovuje? Najdi si práci, jestli se nudíš. Já teď žádného haranta nechci." teď už skoro křičel.
"Já neříkám, že se nudím. Jenom cítím, že mi něco chybí. Chci se posunout dál."
"A co ti prosím tě může chybět? Nic nemusíš dělat, o nic se nemusíš starat, máš se dobře, máš peníze. Co ti chybí?" odstrčil ji a natočil si ji proti sobě. "Co máš za problém? Mě to takhle vyhovuje. Jsem takhle s tebou rád. Nestačí ti to?"
"Nekřič." kňourala se slzami na krajíčku. "Chápu, že miminko nechceš. Dobře, tak počkáme, jenom už na mě nekřič." prosila ho a slzy jí stékaly po tvářích.
Chvíli se na ni ještě díval a pak šel na balkon zakouřit si. Kouřil jenom když byl rozrušený a naštvaný. Ona mezitím zůstala sedět na gauči. Posmrkovala a utírala si slzy, které ne a ne přestat. Takhle na ni nikdy nekřičel. Vlastně se až dodneška nikdy nepohádali. Proč jenom to dítě tolik nechce? Proč nevidí jak se tím trápí?
Vrátil se zpátky.
"Jdu si lehnout, jsem unavený." řekl aniž by se na ni podíval.
Vstala a šla za ním do ložnice. Svlékli se a lehli si do postele. Po chvíli ticha se k němu trochu přisunula a políbila ho na tvář. Objal ji kolem ramen a polibek jí vrátil.
Zvedla se a klekla si nad něj. Líbali se. On se mezitím natáhl k nočnímu stolku, kde měl schovanou ochranu. Pak se milovali. Tentokrát to bylo jiné. Divné. Strojené a mechanické, bez lásky. Když skončili, lehli si zase vedle sebe a mlčky se dívali do stropu. Usnuli bez jediného slova.
Ráno ji probudilo nepříjemné drnčení budíku. Když otevřela oči, on už byl vzhůru a u skříně si oblékal košili a vybíral kravatu.
"Tu červenou." zamumlala ospale "Ta ti sluší."
Usmál se, přišel k posteli a dal jí pusu na čelo.
"Dobré ráno." řekl a pohladil ji po vlasech. "Jak ses vyspala?"
"Dobře. Asi." otevřela oči.
"Jdu do práce. Za včerejšek se omlouvám, ale teď se na to prostě necítím a ani nechci, ano?" zeptal se jí s úsměvem, jako by včerejší hádka neproběhla.
"Dobře." vrátila mu úsměv.
Odešel a ona vstala. Uvařila si kávu a přikusovala k ní sušenky, které našla v polici. Pak se šla osprchovat. Dnes necvičila, neměla na nic náladu. Pustila si televizi a přepínala mezi jednotlivými programy. Chvilku si četla. Uklidila už tak bezchybně uklizenou kuchyni. Ohřála si zbytky od večeře k obědu.
Celý den přecházela bytem od ničeho k ničemu. Měla pocit, že by měla něco udělat, ale nevěděla co. Nakonec se vrátila do ložnice. Přerovnala celou skříň a ustlala postel. Pohledem zavadila o noční stolek. V šuplíku byla schovaná velká krabice kondomů. Nikdy nebrala antikoncepci, její partner měl rád věci pod kontrolou a ochranu si obstarával sám. Nikdy si nestěžovala.
Otevřela krabici a chilku se do ní jenom tak dívala. Přemýšlela jestli to chce udělat. Chce ho takhle podvést? Chce to provést za jeho zády? Chce dítě tak moc?

Rychle vstala a ze svého nočního stolku vzala šitíčko. Vrátila se na jeho stranu postele a každý z kondomů rychle několikrát propíchla.

Duben 2014
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama