Bilancování

2. prosince 2014 v 23:35 |  Povídky
Na hodinách odbilo devět večer.Mladík vstal z křesla a šel do předsíně. Velmi pečlivě se vyhnul pohledu do omšelého zrcadla. Nepodíval se do něj už několik měsíců. Nechtěl vidět ustupující vlasy, zapadlé oči a vrásky, které nenáležely k jeho věku. Oblékl si kabát a vyšel ze dveří. Na zahrádce před domem ležel u boudy pes.Vypadal stejně zbědovaně jako jeho pán. Mladík zahvízdal a když pes přiběhl, připnul mu vodítko.
Vyšli před branku.
Procházeli slepou ulicí k parku, kam každý večer chodili na procházku. Míjeli lampy, popelnice,upravené předzahrádky i dvorky s vyvrácenými vrátky. Mladík si často představoval jací lidé žijí v domech, okolo kterých procházel.
Jsou mladí jako on? Mají děti? Nebo už jsou v důchodu? Žijí s někým, nebo jsou sami?
Představoval si, že v pokoji sedí manžel a jí večeři, kterou mu připravila jeho žena, zatímco v pokojíčku spí děti. Když onen manžel dojí, jde za svou ženou,políbí ji a v noci se milují. Usínají spolu a nejsou sami.
Mladík nad těmi věcmi uvažoval bez emocí, nebylo mu líto, že nemá nikoho s kým by sdílel svůj život i každý den.
Vešli se psem do parku. Byla tma,lampa nefungovala. Procházeli se po cestičkách, a jen čas od času se zastavili u stromu. Mladík nakonec psa pustil a posadil se nalavičku. Koukal se do nebe, ale nenapadaly ho žádné hluboké myšlenky. Myslel na to, že odpad v koupelně je zase ucpaný, a že bude muset koupit chleba, jinak zítra nebude mít co jíst.
Myslel na to, že by měl natřít psí boudu a okenní rámy. Třeba nějakou veselou barvou, napadlo ho. Přemýšlel o hloupostech a nevnímal rostoucí zimu.
Najednou mu před očima probleskla lékařská zpráva, ležící u něj doma, na nočním stolku. Pár papírů podle kterých, mu zbývalo jen několik měsíců života.Dvě, tři pololatinské věty chápal mladík jako obrovskou nespravedlnost.
Za celý svůj život nic nedokázal,ani o nic neusiloval, a měl proto pocit, že mu někdo vzal šanci všechno změnit. Mladík se rozzlobil, vstal a vztekle kopl dolavičky. Chtěl aspoň zemřít s pocitem, že něco, cokoliv, udělal.
Uslyšel kroky. Lehké, rychlé, ženské kroky. Mladík se automaticky přikrčil ve stínu pod stromy. Žena se blížila. Byla malá, hubená, asi třicetiletá. Spěchala a měla v uších sluchátka. Prošla kolem mladíka, tak blízko, že cítil její parfémm. Natáhl ruku a strhl ženu z cestičky k sobě do stínu.
Vykřikla, ale zacpal jí ústa svou dlaní. Nevěděl co dělá, proč to dělá, ale věděl, že je živý.
Jednou rukou stále tiskl ženin obličej a druhou šátral po jejím těle. Vyhrnul jí sáčko a pevně stiskl její ňadra. Vytryskly jí slzy, snažila se bránit, ale mladík, přestože byl hubený, byl větší a těžší než ona. Mladík z kapsy vytáhl vodítko a obtočil ho ženě kolem krku. Žena ztuhla, hrozba bezprostřední smrti ji vyděsila a ona se dokonce přestala pokoušet o útěk. Mladík si rozepnul kalhoty a klekl si k ženině obličeji. Viděl její paniku, její oči i to jak se celá třásla. A dělalo mu to dobře. Měl pocit, že konečně o něm někdo ví, že někdo musí respektovat, že je tady a musí ho vyslechnout.
Škubl za vodítko a zvedl tak ženě hlavu. Chytil ji za vlasy a přinutil ji kleknout si. Mezitím vstala nechal kalhoty spadnout ke kolenům. Přitáhl ženu k sobě a strčil jí svůj penis hluboko do úst. Dávila se a snažila se uhnout ale svíral ji pevně. Držel ji za zátylek a se zavřenýma očima si představoval, že je její muž, že jsou doma a ona tohle všechno dělá dobrovolně a s láskou. Představoval si, že až skončí, tak ji políbí a lehnou si spolu do veliké pohodlné postele, budou si chvíli povídat o tom, jaký měli den a pak společně usnou, jeden druhému v náručí. Tyhle představy mladíka vzrušovaly ještě víc.
Vyvrcholil.
Podíval se dolů, kde u jeho nohou klečela žena. Po tvářích jí tekly slzy, byla odřená,rozcuchaná a měla roztržený rukáv. Dívala se do země a kolem krku měla stále obtočené vodítko.
Mladík uchopil pevně oa konce vodítkaa přitáhl jej. Žena zachrčela, chytila se za krk. Pokoušela se prsty dostat pod vodítko a povolit tak stažení. Vypoulila oči.Snažila se udeřit mladíka, ale šikovně se jí vyhnul. Postupně byly její pohyby slabší a slabší až ustaly docela. Mladík, ji přesto ještě chvilku držel.
Pak se narovnal a oprášil si kolena. Urovnal bundu a vyšel na cestičku. Hvízdl na psa a připnul mu vodítko. Pomalou chůzí se vraceli domů. Na zahradě mladík pustil psa a několikrát ho pohladil po hlavě. Vešel do předsíně, pověsil bundu na věšák a poprvé po několik měsících se podíval do zrcadla. Připadal si jiný. Možná mu ubylo vrásek,nebo přibylo vlasů. Nebo se rozjasnily oči?
To nevěděl, ale za to věděl, žekonečně něco udělal. Něco díky čemuž může říct, byl jsemživý.
Šel do ložnice a lehl si naneupravenou postel.
Okamžitě usnul a prospal celý následující den. Vzbudilo ho až odbíjení hodin. Bylo právě devět večer, čas vyvenčit psa. Mladík vstal, šel do předsíně a oblékl si bundu. Hvízdl na psa, připjal mu vodítko a zamířili slepou ulicí k parku.

Květen 2012
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama